Od lihu a octa k současnému umění
Jen málokteré místo v Praze ukazuje proměnu průmyslového areálu tak názorně jako bývalý zlíchovský lihovar. V pramenech se objevuje už k roku 1836, hlavní dochované budovy však vznikaly především kolem roku 1880 a později procházely úpravami. Provoz, v němž se vyráběl líh a ocet, skončil v roce 2000.
Zpracovávala se zde také melasa. Z melasových výpalků, které vznikaly jako vedlejší produkt destilace, se vyráběla potaš. Areál tak nebyl jen jednou výrobní halou, ale rozsáhlým provozním komplexem s kotelnou, sklady, administrativním zázemím a dalšími pomocnými objekty. Některé části se během let měnily – například původní potašovna byla přestavěna na octárnu.
Varna s litinovým schodištěm
Nejcennější dochovanou částí je budova destilovny neboli varny. Spolu s komínem s podnoží je památkově chráněná a představuje jednu z výrazných stop někdejšího průmyslového Smíchova. Věžová část varny přitahuje pozornost převýšenými proporcemi a půlkruhově zakončenými okny obrácenými do Nádražní ulice.
Uvnitř se zachovalo dekorativní litinové točité schodiště, které prochází několika podlažími haly. Právě podobné konstrukční a řemeslné detaily připomínají, že historická průmyslová architektura nebyla pouze účelová. Stavby měly sloužit náročnému provozu, zároveň však jejich tvůrci pracovali s výrazným měřítkem, materiálem i výtvarným detailem.
Komín s polygonálním tělem na čtvercové podnoži zůstal jednou z hlavních dominant lokality. Jeho přítomnost spolu s budovou varny pomáhá číst dnešní zástavbu jako místo s konkrétní minulostí, nikoli jako nově vzniklou čtvrť bez vazby na původní průmyslové využití.
Musoleum zachovalo měřítko tovární budovy
Po rekonstrukci se varna proměnila v galerii Musoleum, věnovanou tvorbě Davida Černého. Veřejnosti byla otevřena v roce 2023. Výstavní prostor zabírá přibližně 1 200 metrů čtverečních a je rozložen do pěti podlaží. Nabízí stálou prezentaci vybraných umělcových děl i prostor pro hostující výstavy současného umění.
Proměna přitom nesmazala průmyslový charakter objektu. Rekonstrukce zahrnovala opravy interiéru, nové omítky, stropy a schodiště, sanaci nosných konstrukcí i zesílení zdiva. Základy byly stabilizovány tryskovou injektáží. Na významném západním průčelí se kvůli silné korozi nepodařilo zachovat původní okna, proto je nahradily repliky.
Výsledkem není běžná galerie vložená do neutrální budovy, ale kulturní prostor, v němž hraje důležitou roli samotná stavba. Návštěva tak spojuje prohlídku současného umění s poznáváním průmyslové památky.
Historie uprostřed nové čtvrti
Bývalý lihovar je dnes součástí širšího projektu Lihovar Smíchov. Nová rezidenční výstavba zde doplňuje gastronomické, kulturní a veřejné funkce. Historická varna a komín mají zůstat hlavními připomínkami původního využití území, i když celý někdejší areál není totožný s běžně přístupnou galerií a některé jeho části mohou být neveřejné.
Právě v tom spočívá zajímavost místa. Návštěvník tu neuvidí izolovaný skanzen průmyslu, ale živou městskou lokalitu, kde se památkově chráněná architektura potkává s novou výstavbou. Zlíchovský lihovar je proto dobrým příkladem konverze brownfieldu: minulost nezmizela, zároveň však dostala nové využití.
Tip pro návštěvu Prahy 5
Veřejně přístupnou částí historického areálu je galerie Musoleum na adrese Nádražní 2 v Praze 5. Aktuální návštěvní režim a vstupné je vhodné před cestou ověřit u provozovatele. Galerie je bezbariérová, má výtah do všech pěti podlaží, bezbariérové toalety a v přízemí také kavárnu.
K bývalému lihovaru se dá přijet tramvají na zastávku Nádražní. Od metra Smíchovské nádraží jde podle návštěvnických informací přibližně o patnáct minut chůze. Při procházce okolím stojí za pozornost nejen samotná varna a komín, ale také způsob, jakým se historická průmyslová stopa začleňuje do nového Smíchova.