Trabant na lidských nohách, velké pistole, klikající autobus nebo růžový tank. Některá díla Davida Černého se stala výraznými symboly českého veřejného prostoru. V pražském Musoleu je lze poznat v jiném kontextu: v pětipodlažní galerii, která vznikla v památkově chráněné budově bývalé varny Zlíchovského lihovaru.
Musoleum není muzeem v institucionálním smyslu. Jde o stálou instalaci vybraných děl autora, doplněnou o dočasné výstavy současného umění. Zajímavé je právě spojení osobité, často provokativní tvorby s robustní industriální architekturou a proměnou zanedbané části Smíchova.
Galerie ukrytá v historické varně
Zlíchovský lihovar byl založen v roce 1880 a vyráběl líh i ocet. Výroba skončila přibližně kolem roku 2000, budova varny s komínem však nezmizela. V roce 2002 byla zapsána mezi chráněné kulturní památky. Následující dvě desetiletí objekt chátral, než se dočkal nové funkce.
Revitalizace proběhla v roce 2021. Na přestavbě se podílela skupina Trigema společně s architektonickým studiem Black n’ Arch a galerie se veřejnosti otevřela 1. dubna 2023. Historický charakter budovy přitom nezůstal jen kulisou. Zachované konstrukce, materiály a především dekorativní litinové točité schodiště připomínají původní provoz lihovaru.
Výstavní prostor zabírá zhruba 1 200 metrů čtverečních. Architektonicky je koncipován jako velkorysé atrium otevřené napříč patry. Denní světlo sem proniká světlíkem v sedlové střeše, takže návštěvník při procházení expozicí vnímá nejen jednotlivá díla, ale také měřítko a konstrukci samotné stavby.
Od Quo Vadis po méně známé projekty
Stálá instalace neukazuje pouze nejznámější Černého sochy. Kombinuje práce z počátků jeho kariéry s novější tvorbou a zahrnuje také instalace, které dříve nebyly veřejně vystaveny. Součástí jsou rovněž návrhy z oblasti designu a architektury. Návštěva tak nabízí spíše průřez autorovým uvažováním než jednoduchý katalog slavných objektů.
Při otevření galerie poutalo pozornost například originální Quo Vadis, trabant kráčející na lidských nohách. Mezi další uváděná díla patřily velké pistole, klikající autobus nebo práce známá jako Entropa. Konkrétní podoba instalace se však může v čase měnit, a proto je lepší brát tyto objekty jako příklady děl spojovaných s otevřením Musolea, nikoli jako neměnný seznam.
Právě v tom spočívá část návštěvnického zážitku. Černého tvorba často pracuje s nadsázkou, ironií a záměrným vychýlením běžného významu. V uzavřeném prostoru galerie lze známé motivy vnímat podrobněji než při letmém setkání ve městě a méně známé práce zase ukazují, že autorův záběr sahá daleko za několik kontroverzních soch.
Musoleum jako součást nového Lihovaru
Název galerie je slovní hříčkou spojující muzeum a mauzoleum. Odkazuje na souhrn dosavadní tvorby i na historickou budovu, která si uchovává vlastní paměť. Nejde přitom o izolovaný kulturní ostrov. Musoleum je součástí širší přeměny bývalého lihovarského areálu v novou rezidenční čtvrť Lihovar.
Zachování varny jako galerie ukazuje jednu z možných cest, jak nakládat s industriálním dědictvím. Místo demolice a nahrazení novou stavbou dostal objekt další život a stal se kulturním bodem rychle se proměňujícího Smíchova. Pro návštěvníka je proto zajímavá nejen expozice, ale také samotný kontrast staré výrobní architektury a současného městského prostředí.
Co čekat od návštěvy
Musoleum najdete na adrese Nádražní 2 v Praze 5, nedaleko tramvajové zastávky Nádražní. Od metra Smíchovské nádraží je galerie přibližně patnáct minut pěšky. Prostor je podle provozovatele bezbariérový, výtah vede do všech pěti nadzemních podlaží a v přízemí je bezbariérové WC.
Aktuální návštěvní režim a vstupné je vhodné před cestou ověřit, protože se mohou měnit. Galerie běžně počítá také s hostujícími výstavami, skupinami a komentovanými prohlídkami. V přízemí je Gallery Café a návštěvu lze spojit s procházkou po areálu Lihovaru nebo s programem nedalekého kulturního centra MeetFactory.