Perónní přístřešek a nástupiště bývalého autobusového nádraží

Perónní přístřešek bývalého autobusového nádraží v Brně je výraznou ukázkou poválečné architektury na pomezí funkcionalismu a technického experimentu. Vznikl podle koncepce architekta Bohuslava Fuchse v letech 1948–1949, na technickém řešení se podílel stavební odborník Konrád Hruban. Celý prostor o půdorysu přibližně 14 × 90 metrů zastřešuje osm polí válcové železobetonové skořepiny. Ta spočívá na dvou řadách subtilních kruhových sloupů, kterých je celkem osmnáct, a vytváří dojem lehké, téměř samostatně působící konstrukce. Mírný sklon střechy směrem k železnici zajišťuje odtok dešťové vody. Původní řešení počítalo se šikmým stáním autobusů podél městské strany a s podélným stáním směrem k nádraží; dnešní uspořádání je odlišné. Později přibyly také ocelové kontejnerové přístavky se zrcadlovým sklem, které nejsou spojeny s nosnou konstrukcí. Stavba patří k raným a velmi vzácným příkladům využití tenkostěnné železobetonové skořepiny jako hlavního architektonického prvku, nikoli pouze jako konstrukce průmyslové haly. I v dochovaném torzu tak připomíná významný technický a urbanistický záměr poválečného Brna.