O místě
Sv. Antonín je zachycen v řeholním rouchu s kapucí, cingulem a růžencem, v mírném kontrapostu. Na levém předloktí drží nahé Jezulátko, které se ho hravě dotýká pod bradou. Právě tento motiv připomíná zázračné vidění světce a patří k hlavním půvabům plastiky. Socha vyniká pečlivě propracovanými obličeji a dlaněmi i výrazným členěním roucha do ostrých, téměř geometrických ploch. Její kvalitní provedení může souviset s kamenosochařskou tvorbou východního Podkrušnohoří spojovanou se jmény Edmunda Jana Richtera a Jana Adama Dietze.