Svatá Ludmila ukazuje svému vnukovi Václavovi do otevřené Bible. Na první pohled jde o něžnou scénu babičky s dítětem, při bližším pohledu však sousoší na Karlově mostě vypráví příběh s mnohem širším záběrem: vedle Václavova dětství připomíná také jeho zavraždění. A kámen, který dnes míjejí tisíce lidí, není barokní originál, ale jeho novodobá kopie.
Ludmila jako průvodkyně malého Václava
Ústřední dvojici tvoří Ludmila a její vnuk, budoucí český kníže a světec Václav. Babička mu ukazuje do knihy, kterou drží, a působí tak nejen jako světice, ale také jako učitelka. Sousoší zachycuje chvíli, která odkazuje k Václavově výchově a k předávání křesťanské víry.
Význam scény dotvářejí drobnosti. Ludmilina levá ruka svírá závoj, připomínku jejího uškrcení. Na reliéfu podstavce je naopak zachycena Václavova smrt. Vedle chlapce stojí štít s přemyslovskou orlicí a putto, tedy okřídlená dětská postava, drží vyobrazení Palladia země české ze Staré Boleslavi. V jednom sousoší se tak setkávají rodinná výchova, panovnický původ i pozdější osudy obou světců.
Za pozornost stojí také živý pohyb postav a zvlněné drapérie, které patří k baroknímu výrazu díla. Scéna nepůsobí jako strnulý portrét: Ludmila se sklání k dítěti a ukazuje mu směr, zatímco Václav obrací pozornost ke knize. Je to jednoduché gesto, díky němuž se historické a náboženské téma stává srozumitelným i bez znalosti všech podrobností.
Z Pražského hradu na Karlův most
Sousoší je z pískovce a bývá připisováno dílně Matyáše Bernarda Brauna. Přesné autorství ale není jisté, proto je přesnější mluvit o Braunově dílně či okruhu než o potvrzeném díle samotného sochaře. Opatrnost je namístě také u datace: uvádí se vznik po roce 1720 nebo přibližně kolem roku 1720, pražský městský katalog pracuje s údajem kolem roku 1730.
Původně stálo na rampě Pražského hradu. Na Karlův most se dostalo druhotně, v souvislosti s povodní roku 1784. Tehdy se do Vltavy zřítilo sousoší svatého Václava mezi dvěma anděly, jehož autorem byl Ottavio Mosto. Ludmila s malým Václavem zaujala uvolněné místo jako náhrada. Přesný okamžik jejího osazení dostupné údaje neurčují, jisté však je, že cesta díla na most nebyla jeho původním určením.
Na mostě je kopie, originál najdete na Vyšehradě
Barokní originál byl z Karlova mostu přemístěn do vyšehradské Gorlice. Na jeho místě stojí od roku 1999 kopie, kterou vytvořili Jan a Marcela Kačerovi. Návštěvník tedy může na mostě obdivovat podobu sousoší i jeho kompozici, nikoli však původní pískovec, který zde stál po staletí.
Také příběh poškozené skupiny svatého Václava pokračuje mimo most. Její torzo je uloženo v Lapidáriu Národního muzea a některé části se podařilo vyzvednout z Vltavy až roku 2004. Povodeň tak nezměnila jen podobu mostu; její následky se připomínají i v osudu sochařských děl, která na něm stávala.
Malé zastavení při cestě přes most
Sousoší svaté Ludmily si lze prohlédnout přímo na Karlově mostě v Praze. Když se u něj zastavíte, zkuste nejprve sledovat vztah mezi oběma hlavními postavami a potom hledat detaily na podstavci. Bible a závoj vyprávějí o různých okamžicích Ludmilina a Václavova života; štít s orlicí a Palladium přidávají další vrstvy příběhu.
Právě spojení intimní scény s připomínkou tragického konce dává sousoší zvláštní sílu. Na rušném mostě působí jako krátké vyprávění vytesané do kamene — o babičce, která vede dítě k víře, i o světcích, jejichž osudy jsou pevně spojeny s českými dějinami. Kdo chce vidět originál, může se informovat o návštěvě vyšehradské Gorlice; aktuální podmínky vstupu je vhodné ověřit předem.