Uprostřed Chuchelského háje, na ostrohu s výhledem k Vltavě a na část Prahy, stojí kostel sv. Jana Nepomuckého. Zvenčí působí jako skromná stavba ukrytá mezi stromy, uvnitř však připomíná dobu, kdy byla Chuchle známým lázeňským a výletním místem. Barokní kostel byl postaven roku 1729 a dodnes je výraznou dominantou zdejšího lesa.
Kostel jako poděkování za uzdravení
Vznik kostela souvisí s rozvojem chuchelského lázeňství. V Malé Chuchli vyvěraly prameny s obsahem uhličitanu vápenatého a místní lázně fungovaly už v 18. století. Podle tradice nechal kostel vystavět polský šlechtic, který se v chuchelských lázních uzdravil. Příběh se dochoval jako pověst, nikoli jako zcela bezpečně doložený historický fakt, jeho smysl je však dobře čitelný: stavba měla být výrazem vděčnosti a zároveň připomínkou oblíbeného světce.
Jan Nepomucký patřil v barokní době k nejuctívanějším světcům. Kostel zasvěcený jeho památce se stal místem poutí a pravidelných poutních slavností. Sloužil také obyvatelům Velké Chuchle, přestože stál poněkud stranou sídel, v lesním prostředí na ostrohu mezi Malou a Velkou Chuchlí.
Barokní interiér pod korunami stromů
Stavba je jednolodní, podélná a má čtvercový presbytář. Na západní straně ji doplňuje nižší věž, zatímco presbytář prosvětluje kruhové okno. Největší pozornost si zaslouží dochovaná barokní výzdoba. Klenbu presbytáře pokrývá štuková dekorace, v jejímž středu se objevuje sv. Jan Nepomucký obklopený anděly a zasazený do květinového a ovocného věnce. V klenebních výsečích jsou alegoricky znázorněny světcovy ctnosti, zejména víra, dobročinnost a čistota.
Hlavní oltář pochází z doby výstavby kostela. Oltářní obraz od neznámého autora zachycuje sv. Jana Nepomuckého, nad ním je umístěna kopie Panny Marie Zbraslavské v osmibokém rámu. Po stranách stojí sochy sv. Prokopa a sv. Ivana, datované rokem 1729. Jejich autorství se připisuje dílně nebo některému z členů kosmonoské sochařské rodiny Jelínků. Právě spojení původního oltáře, soch a štukové klenby dává interiéru mimořádnou historickou působivost.
Poutní místo s pohnutým osudem
Osamělá poloha v lese měla i svou odvrácenou stránku. Kostel byl několikrát vykraden a po velké krádeži v roce 1793 zpustl. Opravy se uskutečnily v letech 1846 až 1849. Další rozsáhlá obnova proběhla v letech 1931 až 1935, kdy dostal kostel nový krov, věž měděnou krytinu a nové zvony. Náklady tehdy nesl patron kostela, majitel panství Cyril Bartoň z Dobenína.
Významnou kapitolou byla také rekonstrukce zahájená na podzim roku 1992. Přibližně za devět měsíců se podařilo stavbu obnovit a 22. května 1993 znovu vysvětit, symbolicky v roce šestistého výročí umučení Jana Nepomuckého. O rok později byl posvěcen nový zvon zasvěcený tomuto světci, který kostelu věnovalo chuchelské zastupitelstvo.
Ne všechno z původního vybavení se však dochovalo. V roce 1990 byly ukradeny boční obrazy s výjevy ze života Jana Nepomuckého, například jeho mučení, pobyt v rakvi nebo poslední chvíle na úmrtním loži. Dnešní návštěvník tak vnímá nejen krásu zachovaných částí, ale také stopy proměn a ztrát, které památku během staletí provázely.
Výlet za kostelem i přírodou
Kostel je filiálním kostelem římskokatolické farnosti u sv. Filipa a Jakuba v Praze-Hlubočepích. Interiér nebývá běžně volně přístupný, návštěvu uvnitř je proto vhodné spojit s bohoslužbou nebo si ji předem ověřit u farnosti. Areál s hřbitovem, válečným památníkem a vyhlídkou je přístupný celoročně.
Nejlépe se sem hodí přijít pěšky. Od autobusové zastávky Velká Chuchle vede ke kostelu žlutě značená cesta dlouhá přibližně 1,5 kilometru, aktuální trasu je ale rozumné před výpravou ověřit. Kostel lze zařadit do delšího okruhu po naučné stezce Barrandovské skály–Chuchelský háj, která má čtrnáct zastavení. Výlet tak může spojit barokní památku s přírodní rezervací Chuchelský háj, lesním zookoutkem, výhledy i technickou památkou v podobě Pacoldovy vápenky.