Dům, který začal jako centrum německého života
Na první pohled zaujme především historický vnější vzhled Beskydského divadla. Budova v Divadelní ulici byla slavnostně otevřena 24. října 1886 jako Německý spolkový dům. Postavily ji novojičínské německé spolky podle návrhu vídeňského architekta Otto Thienemanna, jehož jméno je v Novém Jičíně spojeno také s dalšími významnými stavbami, například s okresním soudem a okresním hejtmanstvím.
Tehdejší dům nebyl určen jen divadlu. Fungoval jako důležité společenské a kulturní centrum města. Konaly se tu plesy, výstavy, veřejná shromáždění, koncerty i divadelní představení. Už od počátku tak šlo o místo, kde se potkával společenský život s uměním a veřejným děním.
Od oblastního divadla k dnešní scéně
Po druhé světové válce se využití budovy proměnilo. Družstvo Beskydské divadlo zahájilo pravidelnou činnost 1. září 1947 a o rok později vzniklo zestátněné profesionální oblastní divadlo. Jeho existence však netrvala dlouho. V červnu 1963 bylo v rámci celostátního rušení oblastních divadel zrušeno a dům poté sloužil jako stálá scéna pro pohostinská představení.
Zásadní etapou se stala generální rekonstrukce, která probíhala v letech 1984 až 1992. Historický plášť budovy zůstal zachován, uvnitř se však objekt výrazně proměnil. Přibyla tvarově kontrastní moderní přístavba a vznikly nové interiéry. Původní zdobná podoba velkého sálu od akademického architekta Eduarda Veitha se nedochovala. Současný sál navrhl ostravský architekt Václav Šafář a po rekonstrukci byla pravidelná činnost obnovena v únoru 1992. Od roku 1994 divadlo zřizuje město Nový Jičín.
Kontrast fasády a pozdně modernistického interiéru
Právě spojení starého a nového patří k nejzajímavějším rysům Beskydského divadla. Zvenčí návštěvník vnímá historickou stavbu z konce 19. století, uvnitř se ocitá v prostoru formovaném rekonstrukcí druhé poloviny 20. století. Interiér bývá řazen k nejzachovalejším pozdně brutalistním interiérům v regionu, a proto stojí za pozornost i tehdy, když člověk přichází především na představení.
Foyer vzniklo podle návrhu Václava Šafáře ve spolupráci s architektem Svobodou. Jeho součástí je obraz akademického malíře Antonína Kroči a výrazná svítidla od akademického sochaře Jiřího Boháče. Dominantní spirálovitě vedený lustr mezi spodním foyer a prvním patrem patří k detailům, které dávají prostoru osobitý charakter. Návštěva tak nemusí končit u hlediště – zajímavé je všímat si také materiálů, světla, linií a výtvarných prvků ve společných prostorách.
Růžový salonek propojuje divadlo se současným uměním
Novou kapitolu v životě budovy představuje Galerie Růžový salonek, která zahájila provoz 10. října 2024. Využívá tři podlaží divadelního foyer a funguje jako site-specific výstavní prostor. Zaměřuje se na současné české umění, design a oděvní tvorbu, takže rozšiřuje tradiční úlohu divadla o další druhy kulturního zážitku.
Název odkazuje na původní dámský budoár, jenž vznikl při rekonstrukci v 80. letech a označení Růžový salonek nesl už od svého vzniku. Prostor dnes připomíná, že i zdánlivě vedlejší části veřejných budov mohou mít vlastní architektonickou a kulturní hodnotu. Mezi první projekty galerie patřila společná prezentace Anny Tran a Olgy Krykun, později se zde představili například Tereza Rosalie Kladošová s fotografem Vojtěchem Veškrnou nebo Mira Macík s Michaelou Spružinovou.
Co v divadle najdete dnes
Beskydské divadlo dnes funguje především jako pohostinská scéna. Program sahá od oper a operet přes činohru a koncerty až po experimentální divadelní projekty. Velký sál nabízí 388 míst, malý sál 111 míst. Budova zároveň hostí besedy, výstavy a další kulturní program, díky čemuž zůstává živým městským centrem, nikoli jen historickou kulisou.
Divadlo najdete na adrese Divadelní 873/5 v Novém Jičíně. Růžový salonek bývá přístupný především v návaznosti na divadelní program, zpravidla před představením a v jeho průběhu; konkrétní režim se může měnit podle aktuální výstavy. Nejlepší způsob, jak si místo užít, je spojit návštěvu představení s prohlídkou foyer. Právě tam se nejzřetelněji potkávají všechny vrstvy jeho historie – spolkový dům z roku 1886, moderní přestavba i současná galerie.