Na vrcholu kopce východně nad Brníčkem stojí zřícenina, která i po staletích působí jako výrazná dominanta okolní krajiny. Hrad Brníčko není jen romantickým shlukem kamenných zdí. Ukazuje, jak mohl vypadat středověký hrad s plášťovou konstrukcí, připomíná mocný rod Tunklů a zároveň vypráví o neklidné době česko-uherských válek.
Počátky hradu nejsou přesně doložené. Odborné prameny jeho vznik nejčastěji kladou do první poloviny 14. století, přičemž první výslovná písemná zmínka pochází z roku 1356. Tehdy byl hrad uváděn jako majetek pánů z Otaslavic. V dalších desetiletích se na jeho držbě vystřídali další šlechtici včetně markraběte Jošta a Bernarda ze Slavoňova.
Hrad, který chránil panství
Brníčko mělo nejen obytnou, ale také vojenskou funkci. V období střetů mezi markrabaty Joštem a Prokopem sloužilo jako opěrný bod a jeho poloha na kopci poskytovala dobrý přehled o okolí. Stavitelé využili oválný vrchol a obehnali jej mohutnou plášťovou hradbou. Ta měla chránit vnitřní prostor hradu, aniž by bylo nutné budovat složitý systém několika samostatných hradebních pásů.
Do dneška se dochovaly pozůstatky tříprostorového kamenného paláce, části opevnění, pilířů i prvků někdejšího mostu. Hradní jádro obíhal příkop s valem a další obranné prvky se nacházely také v předhradí. Zajímavým pozůstatkem je relikt pozdně gotického bolverku, tedy zemního opevnění, které souviselo mimo jiné s obranou pomocí dělostřelectva.
Tunklové a konec středověkého sídla
Výraznou kapitolu v dějinách Brníčka napsal rod Tunklů. Po husitských válkách se držitelem hradu stal Jan Tunkl z Drahanovic a začal se psát z Brníčka. Za jeho rodu se hrad stal součástí rozsáhlejšího zábřežského panství. Tunklové patřili ke spojencům krále Jiřího z Poděbrad, což jejich majetky později vystavilo nebezpečí.
V česko-uherských válkách totiž proti stoupencům českého krále zasahovali spojenci Matyáše Korvína. Brníčko bylo přibližně roku 1471 dobyto a zpustošeno. Když později Jiří Tunkl převzal správu panství, nechal z hradu odvézt vojenské vybavení – mimo jiné srubnice, houfnice a děla – na zábřežské sídlo. Brníčko tak přišlo o význam hlavního panského hradu.
V roce 1513 se už uvádí jako pusté a o několik let později bylo označováno jako zbořené. Z někdejšího sídla se stala ruina, která postupně splynula s krajinou. Archeologický atlas klade zánik hradu nejpozději na počátek 16. století.
Pověst o Tunklovi a tábor lidu
S Tunkly se pojí také lidová vyprávění. Jedna z pověstí vypráví o Jiřím starším Tunklovi, který měl po smrti za trest orat hráze rybníka. Jde o pověst, nikoli o historicky doloženou událost, přesto dobře ukazuje, jak silně se příběh rodu otiskl do místní tradice.
Novou společenskou roli získalo Brníčko v 19. století. Roku 1869 se na hradě uskutečnil první velký tábor lidu na severní Moravě. Podle obecních historických materiálů se jej zúčastnilo přibližně 4 000 lidí. Zřícenina se později využívala také při národních slavnostech a stala se symbolem regionálního historického vědomí.
Výlet na zříceninu
Z obce vede ke hradu značená turistická cesta, zejména modrá a červená značka. Výstup trvá přibližně 15 minut, je však třeba počítat s cestou do kopce. Zřícenina je podle turistických informací volně přístupná po celý rok a neplatí se zde vstupné. Nejde o klasický návštěvnický objekt s pravidelnými prohlídkami, ale o otevřený areál, který si lze projít vlastním tempem.
Na místě stojí za pozornost zbytky paláce, hradby, příkopy, valy i předhradí. Výlet lze prodloužit trasou přes Lesnici, vrchol Markovice a okolní krajinu; uváděný okruh měří přibližně deset kilometrů a zabere kolem tří hodin. Aktuální kulturní program na hradě je vhodné ověřit u obce Brníčko nebo v regionálním turistickém informačním centru.
Brníčko je zároveň významnou archeologickou lokalitou a kulturní památkou. Při návštěvě proto není vhodné rozebírat zdivo, odnášet kameny ani zasahovat do terénu. Největší hodnotu má zřícenina právě jako celek – jako místo, kde se v jediné procházce propojí středověká architektura, příběh Tunklů i proměny české krajiny.