V Zábřehu se voda nepojí jen s letním koupáním. Je součástí příběhu městské rekreace, sportovních oddílů, rybářských revírů i krajiny, kterou po staletí utvářely řeky a rybníky. Právě tuto pestrou podobu místního života představí výstava Zábřežáci u vody, která se v Muzeu Zábřeh uskuteční od 30. září do 29. listopadu 2026.
Od plovárny ke krytému bazénu
Jedna z hlavních linií výstavy sleduje historii koupání ve městě. První zábřežské lidové koupaliště vzniklo už v roce 1908 při Havlíčkově ulici. Tehdejší bazén měřil 10 × 20 metrů, což je ve srovnání s dnešními areály skromná velikost. V roce 1933 se však plovárna výrazně rozšířila. Nový bazén měl rozměry 20 × 50 metrů a areál doplnily dřevěné šatny, sprchy, toalety i místo k občerstvení. Po opravě v roce 1955 sloužil návštěvníkům dál.
Významným mezníkem se stalo otevření krytého bazénu 11. dubna 1976. V roce 2026 tak výstava připomene padesát let od chvíle, kdy Zábřeh získal možnost celoročního plavání. Návštěvníci se mohou těšit také na připomínku proměn plavkové módy a vybavení koupališť. Právě tyto zdánlivé detaily často nejlépe ukazují, jak se měnil životní styl a představy o trávení volného času.
Voda jako sportovní výzva
Další část příběhu patří zábřežským vodákům. Počátky organizovaného vodáctví sahají do první poloviny 60. let 20. století. Městský bulletin spojuje vznik oddílu s rokem 1960, kdy působil při 109. základní organizaci Svazarmu MEZ Zábřeh. U jeho zrodu stáli Miroslav Kratochvíl a Antonín Hoiger.
První posádka používala vyřazenou armádní pramici P5 určenou pro pět lidí. Už v roce 1961 se zábřežští závodníci dostali na krajský přebor, kde obsadili druhé místo ve sjezdu Moravy, a následně startovali na mistrovství republiky v Bratislavě. O dva roky později závodili na nových kajacích a kánoích a pustili se také do náročného sjezdu Dunajce. V roce 1964 oddíl přešel pod TJ ČSAO Zábřeh a vodáci později vybudovali loděnici u řeky Sázavy.
Na tuto tradici navazuje současný spolek Vodní sporty Zábřeh na Moravě, který uvádí historii od roku 1962. Věnuje se vodnímu slalomu, sjezdům řek, závodění i práci s mládeží. Děti od šesti do osmnácti let se učí vodáckým dovednostem, plavání a jízdě mezi slalomovými brankami. Výstava tak propojí vzpomínky na začátky oddílu s aktivitou, která ve městě pokračuje dodnes.
Rybníky, řeky a rybářská tradice
Voda má v Zábřehu také klidnější podobu. Místní organizace Českého rybářského svazu pečuje o pstruhové i mimopstruhové revíry na Březné, Sázavě, Moravě, Vítošovském potoce a Nemilce. Rybářství zde není jen záležitostí dospělých. Pod DDM Krasohled fungují dva rybářské kroužky, které se scházejí jednou za čtrnáct dní a využívají mimo jiné okolí rybníka Oborník.
Oborník, označovaný také jako Zámecký nebo Oborníkový rybník, patří k důležitým místům zábřežské historie. Je jediným dodnes zachovaným rybníkem z rozsáhlejší soustavy, kterou v okolí města zakládal rod Tunklů. K rybníku nechali Tunklové přivést vodu z Moravské Sázavy mlýnskou strouhou. Ta nesloužila pouze k napájení rybníka, ale také místním mlýnům a pivovaru. Voda tak byla v Zábřehu odedávna nejen místem odpočinku, ale také důležitou součástí hospodářství a podoby krajiny.
Výstava s generačním přesahem
Zábřežáci u vody spojuje několik rozdílných světů: letní koupání, plavání pod střechou, závodní i rekreační vodáctví a rybaření. Zároveň ukazuje, že místní historie nemusí být ukryta jen v archivech a velkých památkách. Může se připomínat také prostřednictvím koupaliště, loděnice, rybářského kroužku nebo známé cesty kolem rybníka.
Výstava bude k vidění v historickém domě Pod Podloubím na adrese Žižkova 1. Vernisáž je plánována na středu 30. září 2026 od 17 hodin. Muzeum podle aktuálně zveřejněných údajů otevírá od úterý do neděle, vždy dopoledne a odpoledne; před návštěvou je vhodné ověřit případné změny. Téma lze spojit také s procházkou k Oborníku nebo s návštěvou současného plaveckého areálu na adrese Oborník 608/39, jehož provoz se může v průběhu roku měnit.