V případě konfliktu měl být jedním z míst, která udrží spojení v chodu i po ničivém útoku. Bunkr Přáslavice, dobově označovaný jako Akce 025, nebyl klasickým protiatomovým krytem určeným především k ukrytí lidí. Jeho hlavní úloha spočívala v provozu strategické komunikace.
Pod zemí u Olomouce fungoval jeden ze sedmi zodolněných bodů utajované československé spojovací sítě. Vedla tudy Mezinárodní koaxiální kabelová magistrála MKKM1, která podle provozovatele zajišťovala spojení mezi Moskvou a Berlínem. V objektu byla civilní i vojenská telefonní ústředna, armádní šifrovací technika a rozsáhlé zázemí pro personál.
Komunikační pevnost ukrytá v bývalém lomu
Komplex vznikl v prostoru bývalého kamenolomu. Betonová konstrukce byla zapuštěna do terénu a povrch upraven tak, aby zařízení zůstalo co nejméně nápadné. Stavba začala podle dostupných údajů v roce 1968, zkušební provoz byl zahájen koncem roku 1975 a o rok později byl objekt dokončen a uveden do provozu.
Podzemní část má čtyři patra a přibližně 10 000 metrů čtverečních, tedy plochu srovnatelnou asi se dvěma fotbalovými hřišti. Celý areál má šest podlaží. Kromě telekomunikačních sálů se zde nacházely kanceláře, ložnice, kuchyně, záložní energetické prostory i filtrační a dekontaminační komory. Personál měl být schopný fungovat bez zásobování zvenčí až deset dní.
Právě v tom spočívá největší působivost místa. Návštěvník neprochází jen muzeem techniky, ale prostorem navrženým pro konkrétní krizový scénář. Některá dobová zařízení se navíc podařilo znovu zprovoznit, takže podzemí nepůsobí jako pouhá kulisa minulosti.
Za devět dní do Lyonu? Název jako vojenský scénář
Tematický program Za 9 dní do Lyonu propojuje autentické prostředí bunkru s výkladem o strategii Varšavské smlouvy. Název odkazuje na představu rychlého postupu vojsk do západní Evropy. Nejde však o jednoduché tvrzení, že by československá armáda skutečně dorazila do Lyonu v přesně stanoveném termínu. Je to zkratka vycházející z tehdejších operačních představ a vojenských plánů.
Československo mělo kvůli své poloze představovat důležitý nástupní prostor západního křídla Varšavské smlouvy. Po mobilizaci mohla armáda disponovat přibližně 270 000 vojáky. Materiály Ministerstva obrany popisují původní plán postupu přes Německo k Rýnu, později také pokračování do Francie. Součástí jednoho z uváděných scénářů bylo 131 jaderných úderů, což dobře ukazuje ničivou logiku tehdejšího plánování.
Výklad se věnuje také jaderné strategii a skladům jaderné munice, jejichž výstavbu na československém území umožnila dohoda se Sovětským svazem z roku 1965. Bunkr tak pomáhá zasadit abstraktní mapy a vojenské zkratky do konkrétního místa, které mělo v případné krizi zajišťovat životně důležité spojení.
Memorandum 68 upozorňovalo na cenu velmocenského střetu
Důležitou součástí programu je také Memorandum 68. Nešlo o smyšlený dokument, ale o skutečný vojenskopolitický text vzniklý na jaře 1968 na půdě Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda. Jeho autoři se pokoušeli formulovat československé zájmy v době napětí mezi NATO a Varšavskou smlouvou a hledali cestu, jak z této konfrontace uniknout.
Dokument otevřeně pojmenovával skutečnost, že případný evropský jaderný konflikt by měl pro Československo katastrofální následky. V květnu 1968 jej podepsalo třicet signatářů a text byl zaslán nejvyšším státním představitelům. V prostředí bunkru získává tato epizoda zvláštní význam: vedle plánů na vedení války připomíná i snahu některých lidí pochopit, co by taková válka znamenala pro zemi ležící mezi dvěma mocenskými bloky.
Od tajného objektu k prohlídce pro veřejnost
Přáslavický bunkr byl zcela odtajněn až v roce 2016 a veřejnosti se otevřel v červnu 2022. Podle provozovatele patřil k objektům s nejvyšším stupněm utajení. O atmosféře tehdejšího režimu vypovídají i popisy stavby, na níž pracovali lidé z různých částí Československa, aniž by vždy věděli, jaké zařízení budují. Vojáci měli podle dobových bezpečnostních opatření přicházet v civilu a převlékat se až uvnitř areálu.
Program Za 9 dní do Lyonu vede Michal Berka a trvá podle aktuálních údajů přibližně 150 minut. Prochází čtyřmi podlažími a je určen spíše návštěvníkům, kteří chtějí o tématu přemýšlet, než těm, kdo hledají krátkou atrakci. Závěr se přesouvá od studené války k současnosti: věnuje se špionáži, dezinformacím, hybridnímu působení a představě, že informační prostor může být sám o sobě bojištěm.
Uvnitř je přibližně 18 °C a trasa zahrnuje schodiště i delší pobyt v uzavřeném podzemí. Děti mladší šesti let se prohlídek neúčastní. Termíny a aktuální podmínky se vypisují průběžně v rezervačním systému, proto je dobré ověřit je před návštěvou. Přáslavice tak nabízejí neobvyklý výlet za technikou, dějinami i otázkou, jak snadno se mohou strategické plány velmocí proměnit v ohrožení konkrétního místa.