Nejzajímavější stopou na vrchu Čečel nejsou výhledy ani výrazná skalní scenérie, ale pozůstatky válečné historie ukryté v lese. Právě tady a v okolí Písařova působila za druhé světové války partyzánská skupina Balalajka. Její úkryty dnes připomínají, jak důležitou roli mohly husté lesy sehrát při odboji i každodenním přežívání mimo dosah německých jednotek.
Lesy, které poskytly úkryt
Čečel dosahuje nadmořské výšky 839 metrů a leží v Písařovské vrchovině, která je součástí Hanušovické vrchoviny. Okolní krajina je převážně lesnatá – lesy podle údajů obce zabírají přibližně 49 procent rozsáhlého písařovského katastru. Pro partyzánský pohyb i ukrytí tak nabízela přirozené podmínky.
V širším prostoru Zábřežska a Štítecka působily partyzánské skupiny nejpozději od roku 1943. Pod Čečelem vzniklo několik úkrytů skupiny Balalajka. Nešlo o železobetonové vojenské pevnosti, ale o jednoduché lesní objekty, kterým se říká také zemljanky nebo partyzánské bunkry. Jejich význam spočíval především v nenápadnosti a možnosti ukrýt se v obtížně přístupném terénu.
Dva bunkry, dva odlišné osudy
Největší z písařovských úkrytů měl podle turistických materiálů sloužit až pro 30 osob. Po přestřelce 24. května 1944 však jeho stopu odhalily nacistické jednotky a bunkr byl zničen. Dnes po něm zůstává především výrazná jáma v terénu v mělkém sedle pod Čečelem. Místo označuje malý železný pomníček.
V kontrastu k tomu stojí menší úkryt, který objeven nebyl. Patřil rovněž skupině Balalajka, vznikl v dubnu 1943 a podle dostupných údajů mohl pojmout přibližně osm až deset lidí. V roce 1975 byl obnoven, takže návštěvník při hledání v lese nenarazí jen na nejasnou terénní depresi, ale na připomínku konkrétního úkrytu. Je však třeba počítat s tím, že jeho současný stav i viditelnost mohou ovlivnit počasí, lesní práce a stav značení.
Příběh Jana Háječka
S místní historií odboje souvisí také Jan Háječek, partyzánský velitel a učitel v Písařově. Jeho pamětní deska se nachází na budově bývalé horní školy v obci. Podle turistických materiálů měl Háječek pobývat také u zničeného bunkru pod Čečelem.
Výlet tak nemusí končit u samotných pozůstatků v lese. Už horní část Písařova připomíná osobnosti a události, které jsou s partyzánským působením spojené. Spojení obce, pamětní desky a lesních úkrytů dává výpravě srozumitelný historický rámec, aniž by bylo nutné navštěvovat rozsáhlý památník nebo muzeum.
Jak se k bunkrům vydat
Nejpraktičtějším výchozím bodem je horní část Písařova u bývalé školy a autobusové zastávky Písařov, škola. Podle turistického materiálu je možné u školy zaparkovat a pokračovat po zeleně značené trase. Cesta vede lesními cestami přes hájovnu U tří tabulí. K pozůstatku většího bunkru pak odbočuje krátká lesní cesta, dlouhá přibližně 70 metrů.
Další možnost představuje přístup od rozcestí Čečel–silnice po červené turistické značce. Také odtud je k bunkru podle popisu jen krátká odbočka, necelých 100 metrů. V okolí se zároveň potkávají další pěší a cyklistické trasy, včetně cyklotrasy číslo 6229.
Na cestu se hodí pevná obuv a aktuální turistická mapa. Lesní úseky mohou být po dešti kluzké a průchodnost se může měnit kvůli těžbě dřeva, polomům nebo jiným zásahům do lesa. Protože značení i stav rekonstruovaného úkrytu nemusí být stále stejné, je rozumné ověřit si před výpravou aktuální situaci. Čečel je zajímavým cílem právě pro ty, kdo chtějí spojit klidnou procházku Hanušovickou vrchovinou s konkrétním příběhem ukrytým v krajině.