Jen kousek od dnešního Komorního Hrádku se nachází místo, kde kdysi stál starší hrad. Čejchanov, označovaný také jako Čejchanův nebo Čajchanův Hrádek, leží na úzké ostrožně nad levým břehem Sázavy. Dnes po něm nezůstaly zachované sály ani vysoké věže, přesto je jeho půdorys v krajině stále dobře čitelný.
Pro návštěvníka je Čejchanov především zajímavou archeologickou a historickou lokalitou. Příkopy, valy a terénní nerovnosti tu připomínají, že nenápadný lesní či luční prostor býval ve středověku opevněným panským sídlem. Zřícenina je evidována jako nemovitá kulturní památka a zároveň jako archeologické naleziště.
Ostrožna nad řekou nabízela přirozenou ochranu
Hrad byl založen na místě sevřeném Sázavou a drobným levobřežním přítokem. Taková poloha poskytovala nejen výhled do okolí, ale také přirozenou obranu. Ostrožnu navíc chránily uměle vytvořené příkopy a valy, jejichž pozůstatky lze v terénu dodnes sledovat. Čejchanov leží západně až severozápadně od dnešního zámku Komorní Hrádek, s nímž je historicky úzce spojen.
První písemná zmínka o Hrádku se podle obecních materiálů vztahuje k roku 1318. Název připomíná rod Čejchanů, který se v pramenech objevuje ve 14. století. O přesných okolnostech založení se ve zdrojích objevují rozdílné údaje, bezpečně však lze říci, že hrad vznikl jako středověké opevněné sídlo v důležité krajině podél Sázavy.
Jak hrad vypadal
Čejchanov měl dvoudílnou dispozici. Menší hradní jádro doplňovalo poněkud větší předhradí a obě části byly odděleny příkopy. Vlastní jádro mělo podle odborného popisu trojúhelníkový půdorys. Uprostřed stála velká obytná věž, patrně čtvercového nebo hranolového tvaru, kterou obklopoval parkán.
Na předhradí se dochovaly či dají rozpoznat stopy brány, obvodové hradby a cisterny. Výrazným prvkem je také vnější val před příkopem na jihozápadní straně. Zdivo je dnes zachováno jen v omezené míře, a právě proto je při prohlídce důležité vnímat nejen jednotlivé kameny, ale také celý tvar ostrožny a systém opevnění.
Loupeživí Zoulové a konec hradu
Čejchanov se dostal do dějin v neklidném období na přelomu 14. a 15. století. Tehdy jej ovládli Zoulové z Ostředka, spojovaní s loupeživými výpravami. Hrad stál v krajině, kterou procházely důležité cesty, a jeho poloha tak mohla být výhodná nejen pro správu panství, ale také pro kontrolu pohybu lidí a zboží.
Roku 1404 hrad dobylo královské vojsko, respektive zemská hotovost. Po zásahu byl rozbořen a opuštěn. Čejchanov se tak nestal základem dlouhodobě udržovaného sídla, ale archeologickou stopou krátké a dramatické etapy regionálních dějin.
Od Čejchanova k dnešnímu Komornímu Hrádku
Po zániku staršího hradu vzniklo výše nad řekou nové sídlo, hrad Veselé. Právě ten se stal předchůdcem dnešního Komorního Hrádku a těžiště panství se přesunulo z původní ostrožny k novému místu. Dvě blízké lokality tak představují dvě po sobě jdoucí fáze vývoje panského sídla u Chocerad.
Pro návštěvníka je toto spojení jedním z nejzajímavějších důvodů, proč se k Čejchanovu vydat. Zatímco Komorní Hrádek připomíná pozdější a lépe zachovanou etapu, Čejchanov ukazuje starší podobu mocenského centra, jehož význam zanikl spolu s hradem.
Tip na klidnou historickou zastávku
Čejchanov není běžně provozovaným hradem s pokladnou nebo pravidelnými prohlídkami. Hodí se spíše pro individuální vlastivědnou vycházku v okolí Sázavy, při níž člověk čte historii z terénu. Očekávat lze především zbytky zdiva, příkopy, valy a stopy po hradním jádru a předhradí, nikoli zachované interiéry.
Při návštěvě je vhodné držet se přístupných cest, nezasahovat do reliktů opevnění a neodnášet případné nálezy. Jde o památkově chráněnou archeologickou lokalitu. Pro orientaci je praktičtější hledat Čejchanův Hrádek v místní části Komorní Hrádek obce Chocerady a aktuální přístup ověřit v mapě. Výlet lze spojit s návštěvou Komorního Hrádku a dalšími místy v okolí Sázavy.