Červená Řečice ukrývá jednu z nejpozoruhodnějších památek Vysočiny. Zámek, který stojí v údolí řeky Trnavy mezi Pelhřimovem a Humpolcem, není jen reprezentativním sídlem s renesančními štíty a sgrafity. Je zároveň rozsáhlou pevností, jejíž hradby, bašty a obranné prvky se dochovaly v mimořádné míře.
Právě spojení pohodlné rezidence a vojensky působícího opevnění dává areálu jeho osobitost. Oficiální památkové materiály jej řadí k unikátním příkladům renesančního zámku pevnostního typu v českém prostředí. Návštěva tak nabízí nejen krásu stavebních detailů, ale také čtení několika staletí vývoje na jednom místě.
Od správního hradu k renesančnímu sídlu
Počátky zdejšího osídlení sahají hluboko do středověku. Roku 1144 daroval kníže Vladislav II. rozsáhlou krajinu při horním toku Želivky pražskému biskupovi Otovi. Řečice se následně stala správním centrem panství pražských biskupů a později arcibiskupů.
Písemné zprávy o vzniku původní tvrze se nedochovaly. Archeologický výzkum z roku 1925 však na zámeckých nádvořích odhalil kosterní nálezy datované do druhé poloviny 12. století. Na konci 13. století byla tvrz společně s kostelem opevněna a od první poloviny 14. století se sídlo v pramenech označuje jako hrad nebo tvrz.
Rozhodující proměna přišla po roce 1497, kdy panství získal Bohuslav Leskovec z Leskovce. Jeho potomci nechali původní gotický hrad přestavět na reprezentativní renesanční rezidenci. Výrazná stavební etapa začala po roce 1558 za Šebestiána Leskovce, který řečický statek získal do dědičné držby.
Renesance za hradbami
Nové sídlo mělo působit vznešeně, ale zároveň zůstalo připravené k obraně. Areál tvoří šest vzájemně propojených budov se dvěma věžemi uvnitř dispozice. Na západní straně stojí dvě polygonální nárožní bašty, jižní hradbu doplňuje další hranolová bašta. Palebné otvory a uspořádání opevnění umožňovaly obráncům vzájemně se krýt křížovou palbou.
Architektura přitom nezůstává stroze vojenská. Na fasádách se uplatňují vysoké renesanční štíty, arkýře a pečlivě opracovaná kamenná ostění. Interiéry doplňují valené a křížové klenby a renesanční krb s erby Šebestiána Leskovce a Žofie Benedové z Nečtin.
Velkou pozornost si zaslouží figurální sgrafita. Na spojovací chodbě i dalších fasádách se dochovaly výjevy světců, andělů a patrně také svatebního průvodu s vozovým spřežením a jezdci. Právě tato výzdoba patří k nejpůsobivějším dokladům toho, že zámek nebyl pouze obranným bodem, ale také okázalým šlechtickým sídlem.
Církevní rezidence i místo chátrání
Po roce 1623 se Červená Řečice vrátila do majetku pražského arcibiskupství, které ji vlastnilo až do roku 1948. Během třicetileté války zde podle dostupných pramenů hledal útočiště arcibiskup Arnošt Harrach. Za jeho působení vzniklo východní křídlo a areál se dále rozvíjel.
V 18. století byly po pravděpodobném požáru upraveny krovy a některé části získaly barokní podobu. Pozdější dějiny už byly méně příznivé. Po převzetí státem a zejména po roce 1953, kdy objekt spravoval místní národní výbor, zámek sloužil různým účelům. Byl zde lesní závod, okresní archiv, byty, školní družina, dílny i obřadní síň.
Údržba rozsáhlého areálu však postupně zaostávala. Vichřice v roce 1880 například strhla renesanční krovy obou nárožních bašt a poškodila střechu sýpky. V letech 1973 až 1977 sice proběhly významnější opravy včetně restaurování sgrafit, po změnách vlastnictví na konci 20. století se ale zámek znovu ocitl ve velmi špatném technickém stavu.
Obnova, která stále pokračuje
Systematická záchrana začala po roce 2008. První dotační prostředky pomohly se zabezpečením a drobnějšími opravami, později se opravovaly střechy, bašty, okna i dveře. Velká etapa památkové obnovy probíhala od konce roku 2015 do června 2023 v rámci Integrovaného regionálního operačního programu. Náklady přesáhly 97 milionů korun, přičemž významnou část pokryla evropská dotace.
Obnova se zaměřila na exteriéry i interiéry obytného křídla, rozsáhlá sgrafita na prvním nádvoří a vstupní most. Zámek se v roce 2014 stal národní kulturní památkou a o rok později po dokončení významné části prací se poprvé ve své historii otevřel veřejnosti. Nejde však o kompletně opravený areál. Právě kontrast mezi obnovenými a dosud chátrajícími částmi patří k jeho současné výpovědi.
Co uvidíte při návštěvě
Prohlídka obnovených interiérů přibližuje zámek jako letní sídlo vysokých církevních hodnostářů. Výklad doplňuje videomapping, který názorně ukazuje stavební vývoj i proměny jednotlivých částí areálu. Samostatně lze projít také první a druhé nádvoří.
Hlavní návštěvnický okruh zahrnuje rovněž archeologickou expozici, zaměřenou mimo jiné na zámeckou kuchyni, a takzvanou morovou komůrku ve Starém paláci. Zajímavou možnost představuje velká zámecká prohlídka, při níž lze porovnat opravené interiéry s částmi, které na obnovu teprve čekají.
Zámek najdete na adrese Červená Řečice 1. Otevírací režim a nabídka okruhů se během sezony mění, proto je vhodné ověřit aktuální informace před cestou. Ve vstupní budově funguje turistické informační centrum s materiály o zámku i městě. Červená Řečice tak nabízí výlet, při němž se renesanční architektura přirozeně propojuje s příběhem dlouhé a stále pokračující obnovy.