Přehrada na Radbuze uprostřed proměněné krajiny
Vodní dílo České údolí najdeme na řece Radbuze na jihozápadním okraji Plzně, přibližně jeden kilometr nad místem, kde se Radbuza stéká s Úhlavou. Nádrž tak leží v prostoru, který je současně městský i překvapivě přírodní. Z jedné strany se přibližuje plzeňská zástavba a důležité komunikace, z druhé se otevírá vodní hladina, údolí řeky a břehy s vegetací.
Stavba vznikala v letech 1969 až 1973. Hráz je zemní, sypaná a na návodní straně ji chrání betonový těsnicí štít. V půdorysu má obloukový tvar, je dlouhá 106 metrů a v koruně široká 14 metrů. Maximální výška nad základnou dosahuje podle technického popisu 12,6 metru. Na první pohled proto nemusí působit monumentálně, její význam však nespočívá jen v rozměrech.
Technické srdce vodního díla
Ve střední části hráze se nachází betonový blok se dvěma strojovnami. Součástí zařízení jsou dvě výpustní klapky o rozměrech 15 krát 3 metry a také dvě spodní výpusti se stavidly. Právě tato část umožňuje regulovat odtok vody a reagovat na aktuální vodní poměry v povodí Radbuzy.
Nádrž patří do povodí Berounky a je součástí vodohospodářské soustavy, kterou spravuje státní podnik Povodí Vltavy. Profil vodního díla je veden jako hlásný profil kategorie A. To znamená, že má význam i při sledování a vyhodnocování situace během zvýšených průtoků. Výška hladiny, průtoky i další provozní údaje se v čase mění podle počasí a manipulace s vodou, takže je nelze vnímat jako neměnné charakteristiky místa.
Silnice, která zmizela z hráze
Jedna z nejzajímavějších kapitol přehrady souvisí s dopravou. Až do roku 2004 vedla přes hráz silnice I/27, důležitá výpadová trasa z Plzně směrem na Klatovy. Prostor vodního díla tak nebyl jen technickým a krajinným prvkem, ale také místem, kudy denně projížděla významná část dopravy.
Po dokončení přeložky se situace změnila. Silnice byla převedena na samostatný most, který vede vysoko nad údolím. Nové napojení souviselo s rozsáhlejšími stavbami na jižním okraji Plzně a s připojením města na dálniční síť. Úseky mezi Plzní a Šlovicemi byly zprovozněny v prosinci 2003, přivaděč mezi Tyršovým sadem a Sukovou pak v listopadu následujícího roku. Při návštěvě tak lze dobře vnímat kontrast mezi klidnou hladinou nádrže a moderní dopravní stavbou nad údolím.
Místo pro pozorování krajiny, ne koupání
České údolí tvoří výrazný krajinný prvek na jižním okraji Plzně. Nádrž má vedle vodohospodářské také ekologickou funkci. Její okolí poskytuje prostředí ptactvu, rybám a vodním rostlinám a představuje zelené zázemí v dosahu městské aglomerace. Výlet lze spojit s procházkou podél Radbuzy a s pozorováním proměny údolí od říčního koryta přes hráz až k novému mostu.
V některých turistických materiálech se objevuje také označení Borská přehrada, které odkazuje na polohu u plzeňské čtvrti Bory. Přesnější je však název vodní dílo nebo vodní nádrž České Údolí. K hrázi a do jejího okolí je možné vyrazit z městské části Bory i z komunikací na jižním okraji Plzně. Konkrétní režim pohybu po hrázi a v blízkosti technologických částí je potřeba respektovat podle aktuálního značení a bezpečnostních pokynů.
Ačkoli se čistota vody v Radbuze v minulosti zlepšila, koupání v nádrži se nedoporučuje. České údolí proto není vhodné představovat jako klasické rekreační koupaliště. Zajímavé je především jako místo, kde se na malém prostoru potkávají historie Plzně, vodní hospodářství, doprava a městská příroda.