Čtyřicetimetrový komín bývalé cihelny v Šárovcově Lhotě je vidět z širšího okolí a prozrazuje, že tu kdysi pracoval velký průmyslový provoz. Dochovaná budova s Hoffmannovou pecí dnes připomíná nejen výrobu cihel, ale i proměny, které areál potkaly poté, co se v něm přestalo topit pro vypalování. Záchrana stavby před demolicí otevřela možnost dát místu novou roli: stát se technickým skanzenem a zázemím pro společenské akce.
Velký provoz na bělohradském panství
Cihlářské objekty nechal v roce 1921 postavit hrabě August Merveldt, majitel bělohradského velkostatku a panství. Návrh cihelny s pecním systémem Hoffmann připravil Theodor Klein. Podle současného majitele se stavba začala budovat přibližně v květnu 1921 a už následující rok zde vypálili půlmiliontou cihlu. Česká televize v roce 2012 uváděla, že výroba ve dvacátých letech dosahovala až milionu cihel ročně; jde o údaj z tehdejší reportáže, nikoli o dochovaný výrobní záznam.
Rozsah výroby napovídá, proč areál nebyl jen dílnou na okraji obce. V meziválečném období se na jeho nádvoří konaly trhy, dražby dobytka a další akce. Cihelna tak měla vedle hospodářského významu i společenskou funkci. Její vysoký komín se stal orientačním bodem krajiny, který dodnes pomáhá najít místo.
Od cihel k obilí
Cihly se v Šárovcově Lhotě pálily přibližně do roku 1962. O tři roky později areál koupilo zemědělské družstvo a přestavělo jej na sušárnu obilí. Později sloužil také jako sklad. Průmyslová stavba tak nezůstala úplně bez využití, její původní výrobní vybavení se však z velké části nedochovalo.
Zachovala se budova i pecní systém, tedy nejvýraznější svědectví původního účelu. Mezi předměty, které obec uvádí v souvislosti s areálem, patří kopie výkresů, dřevěné formy na cihly, ocelová točna pro vozíky a podložky pod ručně vyráběné cihly. K vidění je také provozuschopné dřevěné spouštědlo. Nejde tedy o dokonale zachovaný provoz, v němž by zůstaly všechny stroje na svém místě, ale o postupně skládaný obraz někdejšího řemesla a výroby.
Záchrana před demolicí
Když cihelně hrozila demolice, odkoupil ji od zemědělského družstva zájemce Martin Pour. Začal s opravami a s cílem zachovat areál a vytvořit muzeum cihlářství. O snaze zachránit stavbu informovala Česká televize už v roce 2012. Místní územní plán dnes označuje bývalou cihelnu za významnou architektonicko-technickou památku obce a počítá s jejím využitím jako technického skanzenu.
Proměna ale není důvodem předpokládat, že návštěvníka čeká hotová expozice s pravidelným provozem. Obec zároveň uvádí, že se buduje menší muzeum a shání vybavení pro rekonstrukci strojovny. Stav areálu je proto lepší chápat jako postupně vznikající projekt než jako dokončenou muzejní instalaci. Majitel podle obecní prezentace považuje cihelnu za jednu z posledních neporušených staveb tohoto typu; toto hodnocení je vhodné vnímat jako jeho vyjádření, nikoli jako nezávislé srovnávací závěr.
Návštěva podle aktuálního dění
Cihelna je zajímavá především pro ty, koho lákají technické památky, proměny venkova a příběhy staveb, které dostaly druhou šanci. Areál se příležitostně zapojuje také do obecních akcí a jeho nádvoří znovu slouží setkávání. Pravidelná otevírací doba ani stálý režim prohlídek nejsou uvedeny, proto je před cestou rozumné ověřit přístupnost u obce nebo majitele a sledovat obecní kalendář. Samotnou návštěvu tak může být potřeba naplánovat podle aktuálního programu.