Na první pohled může Děvín působit jako nenápadná lesní zřícenina. Jakmile však člověk vystoupá na výrazný vrch nad Hamrem na Jezeře, začne se před ním skládat příběh významného středověkého hradu. Dochované zdivo, sklepy a terénní pozůstatky připomínají pevnost, která bývala správním centrem panství a patrně také kontrolovala důležitou cestu z Čech směrem k Lužici.
Královský hrad na cestě k Lužici
Historie Děvína sahá do 13. století. Za vlády Přemysla Otakara II. byl hrad královským majetkem a k roku 1260 se připomíná jeho purkrabí Jindřich. Roku 1283 jej Václav II. postoupil Janu z Michalovic. V následujícím století se areál postupně dokončoval a Děvín získával význam nejen jako opevněné sídlo, ale také jako místo, odkud se spravovalo okolní panství.
Pevnost těžila ze své polohy. Strmé svahy vrchu poskytovaly přirozenou ochranu, a proto nebylo nutné spoléhat na klasické hluboké příkopy v celém rozsahu areálu. Hradní dispozici tvořila mimo jiné hranolová věž s navazujícím palácem, nádvoří, hradby, předhradí a několik bran. Dnes už návštěvník nevidí úplný hrad, ale právě torzovitost místa umožňuje vnímat, jak důmyslně stavitelé využili tvar kopce.
Vartenberkové, obléhání a konec pevnosti
Mezi významné držitele Děvína patřili Vartenberkové. Za jejich éry hrad podle tradičně uváděné charakteristiky odolával nepřátelským útokům. Jistě doloženou událostí je neúspěšné obléhání žitavským vojskem v roce 1444. Děvín přečkal také husitské výpravy, přestože právě 15. století přineslo mnoha hradům v českých zemích těžké zkoušky.
Roku 1516 přešel hrad k Biberštejnům. Ti jej nechali rozsáhle přestavět v renesančním duchu, čímž se měnil nejen vzhled sídla, ale i nároky na jeho pohodlí a reprezentaci. Vojenský význam však postupně slábl. Rozhodující zlom přišel v roce 1645, kdy Děvín během třicetileté války dobyla a vypálila švédská vojska. Poté už hrad nebyl obnoven a od poloviny 17. století je uváděn jako opuštěný.
Co dnes na Děvíně uvidíte
Zřícenina si zachovala části zdiva, sklepy a hradní studnu. Při prohlídce je třeba sledovat nejen zbytky staveb, ale také samotný terén: obrysy někdejších hradeb, jednotlivých částí areálu a přístupových míst se často čtou spíše v krajině než v dochovaných zdech. V podzemí byla objevena také štola související s těžbou železné rudy.
Právě železná ruda propojuje hrad s mladší historií okolí. Hamr a vrch Děvín neleží v krajině pouze středověkých příběhů, ale také v území, kde se v minulosti těžilo a zpracovávalo železo. Návštěvu zříceniny proto lze spojit s trasami a naučnými prvky věnovanými stopám této těžby.
Děvín je nemovitou kulturní památkou chráněnou od roku 1958. Zároveň tvoří výraznou krajinnou dominantu Hamru na Jezeře. Z vrcholové části se otevírají pohledy k Hamerskému jezeru a do okolní zalesněné Ralské pahorkatiny. Lesní prostředí dává výletu klidnější charakter, než jaký mívají známější a turisticky rušnější hrady.
Výlet z Hamru na Jezeře
Nejvhodnějším výchozím místem je obec Hamr na Jezeře. Od místního turistického informačního centra vede ke zřícenině červeně značená trasa dlouhá přibližně dva kilometry. Závěr cesty stoupá po nezpevněném povrchu, takže se hodí pevná obuv, zejména po dešti.
Podle dostupných turistických údajů je areál volně přístupný po celý rok. Nejde však o upravený návštěvnický objekt: na místě jsou nerovnosti, dochované zdivo, sklepy i studna. Zvýšená opatrnost je proto namístě hlavně za mokra a při výletu s dětmi. Aktuální stav cesty se může měnit, a před cestou je rozumné ověřit jej v aktuální turistické mapě nebo u obce.
Děvín se dobře hodí jako kratší historická zastávka během dne u Hamerského jezera. Výlet lze prodloužit procházkou po okolních značených trasách, návštěvou přírodních lokalit nebo trasou věnovanou železné rudě. Odměnou není jen výhled a zřícenina, ale také možnost poznat krajinu, v níž se po staletí potkávaly obranné stavby, těžba surovin a život podhorského sídla.