Největší překvapení čeká návštěvníka štoly Marie Pomocné hluboko pod vrchem Mědník: rozlehlá zatopená komora, jejíž hladina se v podzemí mění v nasvícené jezírko. K němu vede téměř 300 metrů dlouhý okruh autentickými chodbami, kde jsou dodnes patrné stopy po ruční práci horníků. Výlet do Měděnce tak není jen návštěvou technické památky, ale také cestou do chladného a neobvykle zachovaného světa krušnohorského dolování.
Štola, která odváděla vodu i dobývala rudu
Štola Marie Pomocné, německy Mariahilf, vznikla v první polovině 16. století. Původně měla především odvodňovat důlní díla na jižním a východním svahu Mědníku. Takzvané dědičné štoly byly pro tehdejší doly zásadní: odváděly vodu samospádem a umožňovaly pokračovat v těžbě ve větší hloubce.
Marie Pomocné ale nezůstala pouze vodní cestou. Později se v ní a v navazujících důlních dílech těžily měděné a železné rudy, chalkopyrit, pyrit i malachitová ruda. Zdejší suroviny sloužily také k výrobě modré a zelené skalice. Na úrovni štoly se nachází stejnojmenná šachta hluboká 25,5 metru, která pokračuje ještě níže. Dvoupatrové a větvené podzemí tak připomíná, že horníci zde nepracovali v jednoduché přímé chodbě, ale v rozsáhlém systému.
Malachitové jeskyně a návrat návštěvníků
Veřejnosti byla štola poprvé zpřístupněna 31. července 1910 pod názvem Malachitové jeskyně. Pojmenování odkazovalo na malachitovou rudu i na zelené minerální projevy, které jsou s místem spojovány. Dnes je jistější mluvit o rudných žilách a malachitové rudě než o souvislých malachitových stěnách, přesto právě barevnost horniny patří k působivým stránkám zdejší prohlídky.
Po dlouhé přestávce se štola znovu otevřela v červenci 2018. Návštěvníci procházejí kamennými chodbami s průvodcem a sestupují do prostoru, kde se teplota po celý rok pohybuje přibližně mezi 6 a 7 °C. Zatopená komora s jezírkem vytváří výrazný závěr běžného okruhu. Podzemí však není jen atrakcí: štola je také významným zimovištěm netopýrů, například vrápence malého, netopýra vodního nebo netopýra velkého.
Mědník jako hornická krajina UNESCO
Štola dává smysl i jako součást širšího výletu po vrchu Mědník. Na jeho svazích vysokých 910 metrů se nachází přibližně 70 větších i menších štol a šachet. Povrch dodnes prozrazují pinky, propadliny a odvaly. Hornická minulost je tak čitelná nejen pod zemí, ale i v krajině kolem.
První písemné zprávy o těžbě v okolí Měděnce pocházejí z roku 1449. Získávaly se zde především stříbronosné měděné rudy, později také suroviny pro vitriolovou huť v Horní Halži. Mědník je přitom geologicky výrazné skarnové těleso s pyroxenem, amfibolem a granátem, v němž se vedle sulfidických rud nachází také magnetit.
Česká část Hornické krajiny Krušnohoří byla v roce 2019 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Samotný Mědník je v této přeshraniční památce veden jako samostatná komponenta. Při návštěvě proto stojí za to vystoupat také ke kapli Neposkvrněného početí Panny Marie, známé jako skarnová kaple, a vnímat hornický vrch jako celek.
Nová trasa pro odvážnější návštěvníky
V sezoně 2026 se nabízí speciální prohlídka propojující štolu Marie Pomocné se štolou Koňská jáma. Obnoveným spojovacím komínem se vystupuje po žebřících přibližně 15 metrů. Trasa zavede návštěvníky i do běžně nepřístupných částí, kde jsou chodby místy široké jen 50 až 60 centimetrů a vysoké zhruba 120 až 130 centimetrů. Na stěnách zůstaly křesanice, tedy stopy po dobývání pomocí želízka, špičáku a paličky.
Nejde o běžnou vycházku. Speciální okruh vyžaduje dlouhé kalhoty, pevné oblečení, uzavřenou obuv a ochotu lézt po žebřících nebo se pohybovat po čtyřech. Koná se po předchozí domluvě, proto je vhodné jeho dostupnost ověřit před cestou.
Co vědět před návštěvou
Běžné prohlídky se podle sezony konají o víkendech a svátcích, v červenci a srpnu také od čtvrtka do neděle. Začínají vždy v celou hodinu a vstupenky se kupují v infocentru restaurace Mědník. Aktuální ceny a provozní dobu je dobré před návštěvou zkontrolovat, protože se mohou měnit a v říjnu může být provoz kvůli mrazům omezen.
Do štoly je nutná pevná uzavřená obuv a teplé oblečení. Děti mladší pěti let ani domácí zvířata do běžného okruhu provozovatel nepouští. Právě chlad, tma a úzké chodby ale dávají prohlídce její osobitost: Marie Pomocné nepůsobí jako uměle vytvořená jeskyně, nýbrž jako skutečné důlní dílo, v němž se historie stále čte z kamene.