Dobříšské rukavice kdysi mířily do světa. V době největšího rozmachu se jich tu vyrábělo přibližně šest milionů párů ročně a modeláři připravovali kolem 900 nových vzorů za rok. Místní výrobky se objevily také na světových výstavách EXPO v Bruselu a Montrealu. Příběh tohoto průmyslu dnes patří k nejzajímavějším částem Muzea města Dobříše.
Nejde přitom jen o dějiny jednoho řemesla. Rukavičkářství ovlivnilo zaměstnanost, dojíždění, rodinný život i růst samotné Dobříše. Do místních závodů přicházeli lidé nejméně z padesáti okolních obcí a výroba se podle dobových vzpomínek dotýkala téměř každé rodiny ve městě.
Historie města v Kopáčkově domě
Muzeum sídlí na Mírovém náměstí v Kopáčkově domě, pozdně barokní stavbě s mansardovou střechou. Historie domu sahá až do 15. století, s rodem Kopáčků je spojen od roku 1796. Právě spojení historického prostoru s moderně pojatým výkladem dává návštěvě zvláštní atmosféru.
Dnešní Muzeum města Dobříše vzniklo v této podobě v roce 2023 a slavnostně se otevřelo v říjnu téhož roku. Navazuje na starší muzejní aktivity i na samostatné Muzeum Dobříš, které bylo otevřeno v roce 2015 a soustředilo se především na rukavičkářství. Je proto dobré tyto dvě etapy rozlišovat: současná expozice vypráví širší příběh města, zatímco starší muzeum položilo důraz na místní průmyslovou tradici.
Od řemesla k průmyslovému gigantu
Výroba rukavic má v Dobříši tradici delší než 150 let. Po první světové válce se město zařadilo mezi významná rukavičkářská centra. Zásadní proměna přišla po znárodnění v roce 1948, kdy vznikl národní podnik Rukavičkářské závody Dobříš. Začleněno do něj bylo 82 menších firem.
Podnik nebyl pouze šicí dílnou. Měl vlastní jirchárny, vyráběl pletené rukavice i podšívky a disponoval také vlastní výrobou šicích strojů. S rozšiřováním závodů rostla Dobříš a vznikala nová sídliště. Stovky mladých lidí prošly místním učilištěm a získaly obor, který měl ve městě dlouhou tradici i jisté uplatnění.
Šest tematických okruhů muzea zasazuje rukavičkářství do širších dějin. Návštěvník postupně prochází archeologickou minulostí, Dobříší v habsburské monarchii, obdobím první republiky, reálným socialismem, světem válek a právě také příběhem města rukavic. Jednotlivé části mají své patrony. Rukavičkářskou expozici provází postava Josefa Šefránka, ředitele Rukavičkářských závodů.
Co zůstalo po slavné éře
Výroba v národním podniku skončila v roce 1992 a o tři roky později zaniklo také místní učiliště. Po změně poměrů vznikaly menší rukavičkářské firmy, řada z nich však neodolala světové konkurenci. Tradice tím úplně nezmizela. V roce 2018 se uvádělo, že společnost NAPA v Dobříši vyráběla luxusní rukavice, ovšem přibližně 25 tisíc párů ročně. Ve srovnání s někdejší produkcí šlo už jen o zlomek; tento údaj je třeba chápat jako dobovou informaci, nikoli jako popis dnešního stavu.
Starší muzejní expozice připomínala řemeslo také prostřednictvím rukavičkářské dílny s vybavením a ukázkami práce. Na jejím vzniku se podílel Muzejní spolek Dobříšska i bývalí zaměstnanci závodu. Právě jejich zkušenosti pomohly zachytit nejen stroje a výrobní postupy, ale také každodennost lidí, pro které byly rukavice po generace zdrojem obživy.
Místo pro poznání Dobříše
Muzejní sbírka má přibližně 20 tisíc exponátů a od roku 2018 je zapsána v Centrální evidenci sbírek muzejní povahy Ministerstva kultury. Zahrnuje fotografie a obrazy, knihy a dokumenty i nejrůznější předměty, přenosová zařízení a záznamy. Vedle průmyslové historie připomíná také místní židovské obyvatelstvo, vodohospodářství a významné osobnosti města.
Kořeny sbírky sahají až k založení Spolku okresního musea v Dobříši v roce 1912. K důležitým postavám jejích počátků patřil historik Ludvík Kopáček, po němž nese jméno i dnešní muzeum sídlící v jeho rodovém domě.
Muzeum najdete v centru Dobříše na adrese Mírové náměstí 103. Návštěvu lze snadno spojit s procházkou historickým centrem. Aktuální otevírací dobu a podmínky prohlídek je vhodné před cestou ověřit, zejména pokud plánujete návštěvu s průvodcem nebo větší skupinou.