Drahotuš není zříceninou, která by návštěvníka ohromila mohutnými zdmi. Jeho kouzlo spočívá spíše v poloze, tichu lesů a schopnosti odhalit středověkou minulost z nenápadných stop v terénu. Na ostrožně nad potokem Jezernice se dochovaly části válcové věže, paláce a opevnění. Patrný je také příkop, který kdysi odděloval hradní areál od okolí.
Hrad nad důležitou cestou
Drahotuš vznikl ve druhé polovině 13. století. Za jeho zakladatele bývá považován Bohuš z Drahotuš, moravský maršálek a významný představitel rodu pánů z Čeblovic. První historicky spolehlivá písemná zmínka o Bohušovi z Drahotuš pochází z roku 1278. Přesnější rok založení hradu proto není nutné hledat v nejistých údajích – důležitější je jeho zasazení do období, kdy na Moravě vznikala síť šlechtických hradů chránících panství i důležité komunikace.
Hrad stál na výrazném ostrohu severně od dnešní části Podhoří. Z jeho polohy bylo možné sledovat údolí Jezernice, prostor Moravské brány i dálkové cesty v okolí Bečvy. Drahotuš tak nebyl pouze šlechtickým sídlem, ale také strategickým bodem v krajině, kudy odedávna procházely obchodní a vojenské trasy.
Od pánů z Drahotuš k opuštěnému hradu
Majitelé hradu se v průběhu staletí měnili a jeho dějiny se proplétaly s osudy významných moravských rodů i zeměpanských držitelů. Ve 14. a 15. století se v souvislosti s Drahotuší uvádějí například moravský markrabě Jan Jindřich, Ctibor z Cimburka, Lacko z Kravař, Vok ze Sovince a Vilém z Pernštejna.
Proměny vlastnictví odrážely širší vývoj moravské šlechty i hradní sítě. Jak se měnily politické poměry a význam jednotlivých cest a sídel, klesala také důležitost Drahotuše. Po druhé polovině 15. století začal hrad ztrácet svůj význam a podle archeologických poznatků zpustl v 16. století. Z pevného středověkého sídla se postupně stal relikt ukrytý v lesním porostu.
Co návštěvník v lese uvidí
Dnešní návštěva vyžaduje trochu představivosti. Zdivo se zachovalo jen v omezeném rozsahu, přesto lze podle terénu rozpoznat původní uspořádání hradu. Pozornost si zaslouží zejména pozůstatky válcové věže, relikty paláce a části opevnění. Neméně důležitý je příkop a samotný tvar ostrožny, který napovídá, jak hrad využíval přirozenou ochranu svahu.
Drahotuš je významnou archeologickou lokalitou. Jeho hodnota proto nespočívá jen v tom, co zůstalo stát, ale i v tom, co se dá číst z krajiny. Návštěvník tu neuvidí upravený areál s pokladnou a návštěvnickým zázemím. Právě absence turistického provozu však podtrhuje charakter místa: jde o klidné zastavení, kde se historie připomíná především prostřednictvím terénních stop.
Krátký výlet od Podhoří
Nejčastější přístup vede od Podhoří, místní části spojené s Lipníkem nad Bečvou. Trasa je podle turistických popisů dlouhá jen několik stovek metrů, na začátku však prudce stoupá ke kamennému mostku. Dále pokračuje lesní komunikace přibližně po vrstevnici. Krátká vzdálenost proto neznamená úplně nenáročnou procházku.
Na výlet se hodí pevná obuv, zvlášť za mokra nebo v období, kdy je terén kluzký. Zbytky zdiva mohou být nestabilní, a není proto vhodné na ně vylézat ani do konstrukcí zasahovat. Stejně samozřejmé je respektovat archeologickou lokalitu a případné nálezy ponechat na místě.
Z vyvýšené polohy se otevírají pohledy do údolí Pekla a na okolí Moravské brány. Drahotuš tak může být samostatným kratším cílem i zastavením při poznávání širší krajiny mezi Lipníkem nad Bečvou a Oderskými vrchy. Administrativní vymezení lokality zasahuje také do prostoru Kozlova, pro návštěvníka je však nejpraktičtější orientovat se podle přístupu od Podhoří.
Středověk, který nezmizel beze stopy
Zřícenina Drahotuš připomíná, že poznávání českých a moravských dějin nemusí vést jen k velkým hradům s rozsáhlými expozicemi. Někdy stačí lesní cesta, příkop zarostlý vegetací a několik kusů starého zdiva, aby se před návštěvníkem otevřel příběh šlechtického sídla, strategické krajiny a proměn, které během staletí změnily význam celého místa.