Na první pohled může působit nenápadně, přesto patří Knížecí zahrada k nejzajímavějším částem zámeckého areálu v Duchcově. Leží před severním křídlem zámku a návštěvníka překvapí svou komorní atmosférou, terasovitým uspořádáním i pečlivě vedenými osami. V létě zde navíc bývá klidněji než v hlavních návštěvnických trasách zámku.
Zahrada je součástí historického celku, který vznikal při barokní přestavbě duchcovského zámku. Dnes nabízí nejen místo k odpočinku, ale také názornou ukázku toho, jak se v minulosti propojovaly architektura, sochařství a krajinná kompozice.
Od rajského dvorku k francouzskému parteru
Barokní proměna zámku a jeho okolí začala po roce 1675. Podle plánů francouzského architekta Jeana Baptisty Matheye ji uskutečňoval pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna. Na místě dnešní zahrady tehdy existoval menší čtvercový prostor připomínající uzavřený rajský dvůr.
Výraznější podobu získalo místo po rozšíření areálu a úpravě terénu v roce 1731. V 18. století byla zahrada zvětšena a dvouramenným schodištěm propojena s níže položeným parkem. Vzniklo tak řešení, které dodnes umožňuje vnímat Knížecí zahradu jako součást širšího kompozičního celku, nikoli jako izolovaný záhon před zámkem.
Po staletí se její vzhled měnil podle dobového vkusu i možností tehdejších majitelů. Navazující park se postupně přiblížil přírodněji působícímu anglickému parku, zatímco zahrada si uchovala formálnější charakter. Současná podoba vychází z barokní rekonstrukce z 60. let 20. století; jednotlivé oficiální přehledy uvádějí její dokončení v letech 1966 až 1968, respektive 1967 až 1968.
Niké shlíží na zahradu i park
Nejvýraznějším prvkem Knížecí zahrady je barokní socha bohyně Niké v její nejsevernější části. Okřídlená postava stojí na zeměkouli a symbolizuje Vítězství. Socha pochází z dílny Matyáše Bernarda Brauna a vznikla ve 30. letech 18. století. Díky umístění na vyvýšeném místě se stává přirozeným bodem, k němuž se při procházení zahradou opakovaně vrací pohled.
Stav sochy pomohlo v minulosti uchovat restaurování z roku 1981, o které se postarali Bořivoj Rak a Karel Pauzer. Niké přitom není jedinou sochařskou památkou v tomto prostoru. Památkově jsou evidovány také socha chlapce vytahujícího si trn z paty, reliéf v jižní části fontány a historické ohradní i terasní zdi s brankami.
Malý prostor s promyšlenou kompozicí
Nižší část zahrady vyplňuje květinový parter. U opěrných zdí se pnout růže a středem prostoru prochází lomená osa, která pomáhá členit terasy. Dvouramenné schodiště doplňuje drobná kašna a dvě řady okrasných jabloní oddělují formálnější zahradu od volněji působícího přírodního parku.
Mezi starší dřeviny patří vzrostlý jasan, dub a lípa. Právě spojení pravidelných zahradních prvků s mohutnými stromy a zelení parku dává místu jeho charakter. Knížecí zahrada tak není rozlehlou reprezentativní zahradou, ale spíše soustředěným prostorem, kde lze dobře číst vztah mezi zámkem a jeho okolím.
V minulosti byl duchcovský areál dějištěm slavností, divadelních a hudebních představení i banketů. Se zámkem je spojen také Giacomo Casanova, který zde strávil posledních třináct let života. Zahrada dnes slouží především k odpočinku a rozjímání, v letních měsících se zde konají také svatební obřady.
Obnova má vrátit zahradě barokní výraz
V roce 2026 byla oznámena rozsáhlá rekonstrukce Knížecí zahrady. Jejím cílem je přiblížit prostor podobě barokní francouzské zahrady a obnovit jeho historické vazby i jednotlivé prvky. Práce mají pokračovat v následujících letech, proto se může měnit přístupnost některých částí areálu i celkový režim návštěvy.
Do zahrady se běžně vstupuje z nádvoří průchodem v krčku mezi dvěma zámeckými křídly a vstup bývá volný v návštěvní době zámku. Před cestou je však vhodné ověřit aktuální informace přímo u státního zámku Duchcov. Návštěvu lze spojit s prohlídkou zámeckých interiérů, parku, pavilonu s Reinerovou freskou nebo sfingového rybníka. Knížecí zahrada se nachází na adrese náměstí Republiky 202/9 v Duchcově a představuje příjemnou zastávku pro každého, kdo chce poznat méně okázalou, ale historicky velmi cennou tvář českých zámků.