Šest horníků zůstalo 26. září 1907 uvězněno pod zemí poté, co Důl Jan v Otvovicích zatopila voda. Čerpání trvalo šest dní a pohřeb obětí se podle obecní kroniky stal mimořádnou událostí pro celou obec. Dnes už na místě neuvidíte zachovaný důlní areál ani klasický hornický skanzen. Příběh dolu se však dá číst z hald, propadlin a dalších stop v krajině.
Důl Felix, později Jan
Důl vznikl v roce 1889 jako úpadní těžní šachta. Zpočátku nesl jméno Felix, později se používalo označení Důl Jan a ve starších záznamech také Johanschacht. Nacházel se v západní části Otvovic při silnici směrem na Zákolany a podle obecních podkladů fungoval až do roku 1965.
Šachta byla součástí průmyslového zázemí, které se během desetiletí výrazně rozrostlo. Ve 20. letech 20. století k dolu patřila strojovna, dílny, transformační budova, cechovna, třídička, administrativní budova, váhy i vlečka. Pro provoz sloužily také elektrické vrátky, větrník, kompresor a čerpadla. Uhlí se zde třídilo a odváželo mimo jiné po železnici, která sehrála v rozvoji Otvovic důležitou roli. Později vznikly vlečky ke sklárně i k dolu Felix–Jan.
Místní historické materiály uvádějí u dobývané sloje mocnost přibližně 6,5 metru. V širší geologické lokalitě se ovšem údaje mohou lišit podle toho, kterou část sloje a jak vymezené území popisují. Zajímavý je také rozdíl v hodnocení uhlí: v roce 1905 byla sloj dobývaná ve Felixu označována za koksovatelnou, zatímco otvovicko-minický úsek měl podle geologických podkladů uhlí s vyšším podílem popelovin.
Tragédie, která změnila osud dolu
Zatopení v roce 1907 nebylo jen technickou havárií. V malé obci znamenalo ztrátu šesti lidí a hluboký zásah do života místní komunity. Po neštěstí se voda z dolu odčerpávala šest dní. Následně přešel důl do majetku Společnosti kamenouhelného těžařstva Kladenského, která provoz později ukončila a nechala jej zatopit.
O důl se však znovu začal zajímat majitel otvovické sklárny. Potřeboval zajistit uhlí pro své zaměstnance, a proto nechal důlní dílo opět otevřít. Historie Dolu Jan tak nebyla přímou cestou od založení k zániku, ale příběhem proměnlivého provozu, technických problémů a závislosti místního průmyslu na dostupném palivu.
Otvovice jako stará hornická krajina
Důl Jan nebyl v Otvovicích osamoceným podnikem. Oblast patřila k nejstarším částem kladenského uhelného revíru. V okolí bylo podle geologických podkladů evidováno šest jámových dolů a 41 štol. Písemné zprávy o takzvaném selském dolování v širší oblasti sahají nejméně do roku 1688.
Hornickou minulost dnes připomínají především terénní relikty. V krajině se objevují staré dobývky, propadliny štol, výchozy uhelných slojí a odvaly. Na některých haldách lze při pozorném hledání narazit také na otisky karbonské flóry. Není to místo, kde by návštěvníka čekala jediná výrazná stavba. Jeho kouzlo spočívá spíše v postupném skládání příběhu z nenápadných stop.
Geologicky oblast souvisí s karbonem a kladenským souvrstvím. Proměny dávné krajiny se zde tak propojují s dějinami práce, průmyslu a každodenního života hornických rodin. Právě tento kontrast činí Otvovice zajímavými: někdejší průmyslové území dnes působí místy téměř nenápadně, přesto je pod jeho povrchem i v jeho reliéfu zapsána dlouhá historie těžby.
Vycházka po stopách dolování
Historickou vycházku povede podle připraveného programu muzejní geolog David Berger. Sraz je naplánován na sobotu 19. září 2026 v 9:10 u vlakového nádraží Otvovice a předpokládaný konec ve 12:00. Výklad se zaměří na Důl Jan, hornictví na Kladensku i geologii zdejší krajiny. Součástí má být také sběr geologických vzorků.
Otvovické nádraží leží na trati 093 mezi Kralupy nad Vltavou a Kladnem a je zapojeno do systému PID. Protože důl nemá zachovaný návštěvnický areál, pokladnu ani oficiální centrum, je vhodné brát nádraží jako výchozí bod a dál se řídit pokyny pořadatele. Před cestou je rozumné ověřit, zda se termín nebo čas srazu nezměnily.
Na vycházku se hodí pevná obuv a podle programu také geologické kladívko. Pohyb po haldách a v blízkosti propadlin vyžaduje opatrnost. Nejde o zpřístupněné podzemí a některé části krajiny mohou být zarostlé nebo zatížené nelegálními skládkami. Právě v tom ale spočívá osobitost místa: Důl Jan se neukazuje jako hotová atrakce, ale jako příběh, který návštěvník odhaluje přímo v terénu.