Hlavní loď rotundy svatého Petra a Pavla v Budči je považována za nejstarší stojící kamennou stavbu v Česku. Přesnější je říci, že tento primát náleží především dochované předrománské lodi. Dnešní kostel totiž není celý z 9. století – během dalších staletí k němu přibyly věž, kněžiště i sakristie.
Rotunda stojí na návrší nad obcí Zákolany v katastru Kovár, zhruba 15 až 17 kilometrů severozápadně od Prahy. Spolu s pozůstatky hradiště tvoří národní kulturní památku a jedno z nejvýznamnějších míst spojených s počátky přemyslovského státu.
První kámen položil kníže Spytihněv
Návrší bylo osídlené už v pozdní době bronzové a na počátku starší doby železné, přibližně v 8. až 6. století před naším letopočtem. Přemyslovské hradiště zde vzniklo ve druhé polovině 9. století a Budeč se zařadila mezi centrální opěrné body přemyslovské domény ve středních Čechách.
Podle tradice nechal rotundu po roce 895 vybudovat kníže Spytihněv I. Její původní loď se z velké části dochovala dodnes. Stavba měla nejprve podkovovitou apsidu, která byla na sklonku 16. století odstraněna a nahrazena obdélným presbytářem. Přibližně ve 12. století vznikla románská hranolová věž s částečně zachovanými sdruženými okny. Právě tehdy se patrně rozšířilo zasvěcení z původního svatého Petra také na svatého Pavla.
Kolem roku 1585 přibylo obdélné kněžiště a v 17. století sakristie. V interiéru návštěvníky zaujme kamenná renesanční kazatelna s letopočtem 1585, zdobená reliéfem Krista jako Dobrého pastýře a postavami patronů kostela.
Místo, kde se měl vzdělávat mladý Václav
Budeč je pevně spojena také s příběhem svatého Václava. Podle svatováclavských legend se zde mladý knížecí syn učil latinsky a získával vzdělání. Nejde o přímý historický záznam školní docházky, tradice však dobře zapadá do významu Budče jako knížecího hradiště s církevním a vzdělanostním zázemím.
Vedle rotundy zde stál také kostel Panny Marie. Jeho základy jsou dnes v terénu vyznačeny a archeologické nálezy ukazují, že existoval nejpozději ve druhé polovině 10. století. Hradiště tvořila akropole a vnější předhradí. Obvodové valy jsou stále patrné a vnitřní akropole měla obvod delší než 700 metrů.
Výzkum odhalil i stopy společenské elity a možného kulturního zázemí. Patří k nim zdobené kostěné hřebeny nebo předměty vykládané jako pisátka, jejichž funkce však není u všech nálezů jistá.
Archeologie připomíná i násilnou minulost
Historie Budče nebyla poklidným příběhem postupného vyprázdnění hradiště. V průběhu 10. století zde došlo k násilnému zásahu do osídlení, po němž následovala obnova opevnění a výstavba dalších nadzemních staveb.
V sousední poloze Na Týnici archeologové odkryli hromadný hrob s pozůstatky několika desítek, převážně mladých mužů. Odborné odhady se pohybují přibližně mezi 33 a 60 jedinci. Nález bývá spojován s násilnou událostí 10. století, její přesný historický výklad ale zůstává otevřený. Nelze proto s jistotou tvrdit, že hrob souvisí s konkrétní mocenskou čistkou nebo s událostmi kolem svatého Václava.
Ve 12. století bylo hradiště podle archeologických interpretací obydlené už jen omezeně a po roce 1262 jeho existence definitivně skončila. Rotunda však dál sloužila jako kostel a poutní místo.
Nové datování tisícileté stavby
Stáří rotundy v poslední době zpřesňuje také moderní věda. Studie zveřejněná v lednu 2026 v časopise Radiocarbon analyzovala 15 vzorků malt z rotundy a věže. Ukázalo se, že vzorky ze základů mohly být ovlivněny geogenní kontaminací, a jejich výsledky proto nejsou průkazné. Materiál z klenuté kopule podobné anomálie nevykazoval a jeho datování odborníci považují za relevantní.
Výsledky podporují tradiční zařazení stavby na přelom 9. a 10. století, zároveň ale připomínají, že přesné datování historických staveb má své limity. Budeč tak není jen památkou, kterou obdivujeme, ale také místem, kde se stále ověřují naše představy o nejstarších dějinách Čech.
Co uvidíte při návštěvě
Areál nabízí víc než prohlídku interiéru rotundy. Projít lze kolem terénních valů, vyznačených základů kostela Panny Marie, starého a nového hřbitova i historických hřbitovních zdí. Na zdejším hřbitově jsou pohřbeni například pedagog Karel Slavoj Amerling, historikové Václav Davídek a Otto Urban, sochař a spisovatel František Hnátek nebo akademický sochař Bedřich Stefan. Amerlingova hrobka vznikla v roce 1876.
Rotunda bývá s komentovanými prohlídkami zpřístupňována o víkendech od konce května do konce září. Aktuální časy a podmínky je vhodné před cestou ověřit u Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně. Ze železniční stanice Zákolany vede k areálu přibližně 1,5 kilometru dlouhá cesta; přístupné jsou také trasy ze Zákolan a Kovár.
Každoročně 28. září se na Budči konají Svatováclavské slavnosti s průvodem, šermíři, dobovými tanci, řemesly a programem pro děti. Novodobá tradice byla obnovena v roce 2005. Podle aktuálně zveřejněných údajů obce se další ročník uskuteční 28. září 2026 od 10 hodin. Budeč tak zůstává nejen archeologickou lokalitou, ale i živým místem, kde se české dějiny připomínají v krajině, stavbě i současných setkáních.