Dům umění v Ostravě je největším odkazem Františka Jurečka. Nebyl jeho architektem, přesto bez jeho iniciativy, organizační práce a mecenášské podpory možná galerie v centru města nikdy nevznikla. Ostravský stavitel a sběratel stál u zrodu výstavního pavilonu a před svou smrtí odkázal spolku rozsáhlou kolekci umění. Právě z ní vyrostla sbírkotvorná činnost dnešní Galerie výtvarného umění v Ostravě.
Budova, která spojila umění a moderní architekturu
František Jureček se narodil v Moravské Ostravě v roce 1868. Po odborné přípravě a stavitelské zkoušce ve Vídni pracoval v rodinné firmě, kterou po smrti svého otce v roce 1902 převzal. Vedle stavebnictví se věnoval výtvarnému umění a postupně vytvořil významnou sbírku českých autorů.
Společně s Aloisem Sprušilem patřil k iniciátorům Spolku pro vystavění a udržování výstavního pavilonu v Moravské Ostravě. Ten vznikl v roce 1923 a jeho úsilí vedlo ke stavbě Domu umění. Projekt připravili pražští architekti František Fiala mladší a Vladimír Wallenfels. Stavba vyrůstala v letech 1923 až 1926 a slavnostně se otevřela 13. května 1926.
Jureček se otevření nedožil, zemřel už v říjnu předchozího roku. Při slavnostním zahájení proto jeho odkaz připomněl Alois Sprušil. Budova se tak stala nejen novým kulturním centrem, ale také trvalou připomínkou člověka, který pomáhal spojovat ostravský podnikatelský, společenský a umělecký život.
Cihly, světlo a Jurečkova galerie
Architektura Domu umění vychází z purismu a konstruktivismu, zároveň v ní najdeme inspiraci holandskou cihlovou architekturou. Charakteristické je režné, tedy neomítnuté cihelné zdivo, ploché střechy a půdorys ve tvaru písmene T. V jižním křídle se nachází velký výstavní sál, v patře pak dva menší.
Dobovým technickým a výtvarným prvkem bylo lucernové osvětlení. Velká střešní světla přiváděla do sálů denní světlo rovnoměrně, takže se návštěvníci mohli lépe soustředit na vystavená díla. Ve vestibulu je umístěn reliéf Zrození uhlí od sochaře Jana Laudy, který připomíná průmyslové kořeny města.
Jurečkova sbírka čítala přibližně 120 děl, mezi nimi obrazy, kresby i plastiky. Zastoupeni byli například Josef Mánes, Julius Mařák, Karel Purkyně, František Ženíšek, Mikoláš Aleš nebo Antonín Slavíček. Součástí odkazu je také šest prací Maxe Švabinského, včetně podobizny samotného stavitele. Po otevření byla kolekce zpřístupněna v takzvané Jurečkově galerii. Dnes se její část objevuje ve stálé expozici Galerie výtvarného umění v Ostravě, která pečuje už o více než 24 000 uměleckých děl.
Po stopách stavitele v centru Ostravy
Jurečkův příběh nekončí u Domu umění. Jeho výraznou realizací je také někdejší Národní dům v ulici Čs. legií, dnešní Divadlo Jiřího Myrona. Stavbu podle projektu Josefa Srba provedl František Jureček mladší a dokončil ji v roce 1894. Český spolkový dům sloužil koncertům, divadlu, přednáškám, výstavám i politickým schůzím. Později se proměnil také v kino a za nacistické okupace se do něj vrátila česká divadelní scéna.
V sousedství vznikla v letech 1902 až 1903 Občanská záložna. Projekt připravil Otokar Bém a stavbu realizovala firma Jureček a Bém. Bém se do rodiny přiženil a s Františkem Jurečkem mladším spojil své podnikání. Jejich práce tak dodnes utváří významnou část historické zástavby v okolí divadla.
Na Dvořákově ulici lze připomenout také bývalý klášter Milosrdných sester sv. Kříže, dnes sídlo rektorátu Ostravské univerzity. První návrh zpracoval v roce 1899 František Jureček, nebyl však uskutečněn. Výslednou neogotickou podobu navrhl o rok později Otokar Bém a stavbu provedla firma Bém a Jureček. Do širšího stavebního okruhu rodiny patří i městská jatka, jejichž nejstarší část vznikala za účasti Františka Jurečka staršího.
Sto let Domu umění
V roce 2026 si Dům umění připomíná sto let od otevření. Po rekonstrukci se návštěvníkům představuje s upravenými vstupními prostory, novou šatnou, galerijním obchodem a dětskou zónou. Obnova se snažila navázat na původní podobu interiéru: vrátila se původní barevnost i kulová svítidla a zachoval se fragment starého obložení schodiště.
Prohlídka na adrese Jurečkova 9 nabízí víc než návštěvu aktuální výstavy. Lze při ní sledovat, jak se ze soukromé sbírky ostravského stavitele zrodila významná veřejná kulturní instituce. Kdo chce poznat Jurečkův odkaz v širších souvislostech, může pokračovat ulicemi centra k Národnímu domu, Občanské záložně a bývalému klášteru. Dům umění je pro takovou trasu přirozeným začátkem.