V Ostravě stojí dvě velké divadelní budovy, které od sebe dělí jen několik minut chůze, jejich původ je však odlišný. Divadlo Antonína Dvořáka bylo od počátku navrženo jako reprezentativní městská scéna, zatímco budova dnešního Divadla Jiřího Myrona začínala jako český Národní dům pro spolky, přednášky, plesy i ochotnické divadlo. Společně dnes tvoří nejvýraznější historickou dvojici Národního divadla moravskoslezského.
Divadlo Antonína Dvořáka: městská scéna s německými kořeny
Divadlo Antonína Dvořáka bylo slavnostně otevřeno 28. září 1907 jako Městské divadlo, v němčině Stadttheater. Novobarokní budovu navrhl vídeňský architekt Alexander Graf a na její výstavbě se významně podílely Vítkovické železárny. Železobetonové nosníky a horizontální překlady tehdy představovaly pozoruhodné technické řešení.
Na výzdobě se podíleli sochaři Eduard Smetana a Leopold Kossig i malíř Eduard Veith. Až do roku 1919 se zde hrálo výhradně německy. Čeština zazněla v budově teprve po vzniku Národního divadla moravskoslezského, které zahájilo uměleckou činnost 12. srpna 1919 Smetanovou Prodanou nevěstou.
Původní vzhled stavby se v průběhu 20. století výrazně proměnil. Rekonstrukce v letech 1954 až 1956 odstranila velkou část novobarokních prvků a nahradila je novoklasicistním řešením. Další úpravy následovaly v letech 1969–1971 a 1999–2000. Dnes je scéna na Smetanově náměstí domovem opery, činohry a baletu a její hlediště pojme 517 diváků.
Od českého Národního domu k Divadlu Jiřího Myrona
Budova na dnešní ulici Čs. legií byla slavnostně otevřena 16. a 17. června 1894. Novorenesanční Národní dům navrhl architekt Josef Srb z iniciativy českého spolku Čtenářská beseda. Nešlo přitom jen o divadlo. Objekt sloužil jako centrum českého společenského života, konaly se zde koncerty, přednášky, plesy i spolková setkání a nechyběla restaurace.
První stálá česká divadelní scéna v Ostravě zde vznikla po převzetí domu spolkem Národní dům v roce 1906. Pravidelná sezóna začala 16. září 1908 uvedením Prodané nevěsty. Po založení Národního divadla moravskoslezského se hrálo v obou ostravských budovách, od roku 1920 se však profesionální český provoz soustředil především do Městského divadla. Národní dům mezitím sloužil i dalším účelům a od roku 1925 v něm fungovalo kino Kosmos.
Za německé okupace se čeští divadelníci museli z Městského divadla vystěhovat a vrátili se právě sem. Přestavba z let 1939–1940 rozšířila jeviště, orchestřiště i hlediště, jehož kapacita vzrostla na 735 míst. Název Divadlo Jiřího Myrona budova nese od 2. května 1954, kdy byla pojmenována po herci, režisérovi a řediteli ostravského divadla.
Požár, který změnil podobu scény
Nejdramatičtější kapitola přišla v noci z 6. na 7. prosince 1976. Po představení muzikálu Švejk budova vyhořela a z původního objektu zůstal pouze přední trakt. Obnova podle projektů Iva Klimeše a Radima Ulmanna trvala přibližně deset let. Slavnostní znovuotevření se uskutečnilo 28. dubna 1986.
Výsledkem je jedna z největších divadelních scén v republice. Historické průčelí doplňuje modernější interiér s hledištěm pro 615 diváků, které je uzpůsobeno také pro vozíčkáře. Myronovo divadlo je dnes hlavní scénou muzikálu, vystupují zde však rovněž soubory činohry a baletu.
Dvě hlavní scény živého divadla
Národní divadlo moravskoslezské je největším profesionálním divadlem v Moravskoslezském kraji a provozuje operu, činohru, balet a muzikál. Vedle dvou velkých historických budov dnes využívá také komorní scénu Divadlo „12“. Dvořákovo a Myronovo divadlo tak nejsou jedinými současnými scénami NDM, zůstávají však jeho hlavními velkými a historicky nejvýznamnějšími domy.
Obě budovy leží v centru Moravské Ostravy, nedaleko katedrály Božského Spasitele. Návštěvu představení lze proto spojit s procházkou po okolí Smetanova náměstí a ulice Čs. legií. Před cestou je vhodné ověřit aktuální program a konkrétní místo konání, protože jednotlivé soubory se mezi scénami střídají.
Zajímavé propojení obou budov nabídne také zahájení 108. sezóny 2026/2027. NDM v ní plánuje čtrnáct premiér a Galavečer NDM 5. a 6. září 2026, jehož první část se odehraje v Divadle Antonína Dvořáka a po přestávce se diváci přesunou do Divadla Jiřího Myrona. Během jediného večera tak poznají nejen současný program, ale i dvě rozdílné tváře ostravské divadelní historie.