Nora jako žena 21. století
Co zůstane z hrdinky, která kdysi opustila manžela i domácnost, když se její příběh přenese do dneška? Právě touto otázkou se zabývá performativní projekt DVACETjedna skupiny Spitfire Company. Vychází z Nory, hlavní postavy Ibsenova dramatu Domeček pro panenky, ale nevrací se k ní jako ke klasické činoherní roli. Místo toho ji nechává znovu vznikat v různých kulturních, osobních a společenských souvislostech.
Inscenace sleduje Noru jako ženu, tvůrkyni i matku. Zajímá se o to, jak se proměňuje ženská identita, co znamená svoboda a jaké překážky provázejí ženy, které chtějí rozhodovat o vlastním životě i práci. Výsledkem není jeden uzavřený portrét, ale pestrá mozaika pohledů.
Dvacet režisérek, dvacet krátkých setkání
Na projektu spolupracovalo dvacet režisérek z různých zemí. Mezi jejich zkušenostmi jsou zastoupeny například Česko, Slovensko, Keňa, Ukrajina, Čína, Írán, Německo, Rusko nebo Rakousko. Každá z autorek přinesla vlastní představu o Noře a vlastní způsob práce s performerčiným tělem.
Podmínky vzniku byly záměrně velmi omezené. Každá režisérka dostala dva dny zkoušení, během nichž společně s performerkou Miřenkou Čechovou vytvořila přibližně dvouminutový fragment. Tato stručnost není jen organizační okolností. Nutí tvůrkyně hledat přesný obraz, gesto nebo situaci, která dokáže v krátkém čase otevřít širší téma.
Výsledkem je katalog dvaceti různých režijních přístupů. Jednotlivé části se mohou lišit tempem, atmosférou i způsobem práce s pohybem, dohromady však vytvářejí obraz ženy, kterou nelze vysvětlit jediným příběhem. Koncept a tělo projektu připravila Miřenka Čechová, na dramaturgii a koncepci spolupracovala Jitka Pavlišová.
Tělo jako živý dokument
Spitfire Company se dlouhodobě věnuje fyzickému, experimentálnímu a tanečnímu divadlu. Také v projektu DVACETjedna hraje zásadní roli tělo. Není pouze nástrojem choreografie nebo prostředkem k vyjádření emocí. Stává se živým dokumentem různých ženských hlasů, zkušeností a omezení.
Inscenace připomíná, že umělecká tvorba nevzniká ve vzduchoprázdnu. Ženy se při ní mohou potýkat s nedostatkem času, prostoru i peněz. Dvacet krátkých fragmentů tak lze vnímat nejen jako formální experiment, ale také jako záznam podmínek, v nichž se současné umění rodí. Právě napětí mezi omezením a tvůrčí svobodou patří k nejzajímavějším rovinám celého projektu.
Moving Station: nádraží pro současné umění
Plzeňské Moving Station poskytuje inscenaci odpovídající prostředí. Kulturní centrum sídlí v budově bývalé železniční zastávky Plzeň–Jižní Předměstí. Objekt, který je podle městského kulturního portálu zapsán mezi nemovitými kulturními památkami, se v roce 2015 dočkal rekonstrukce spojené s projektem Plzeň – Evropské hlavní město kultury.
Dnes se zde konají představení současného divadla a tance, výstavy, vzdělávací programy i mezioborové projekty. Zachovaná stopa někdejšího nádraží dodává prostoru industriální charakter, zatímco moderní divadelní sál je přizpůsoben komornějším a experimentálním formátům. Pro návštěvníka tak může být zajímavý nejen samotný program, ale i místo, které propojuje železniční historii s aktuálním uměním.
Praktické informace k návštěvě
DVACETjedna se v Moving Station uskuteční v úterý 1. prosince 2026 od 19 hodin ve Velkém sále. Adresa je Koperníkova 574/56 v Plzni, známá také ve zkrácené podobě jako Koperníkova 56. Nejbližší zastávkou městské dopravy je Jižní Předměstí.
Oficiální program pro tento termín uvádí vstupné 240 nebo 370 korun; před návštěvou je vhodné ověřit aktuální cenu a dostupnost vstupenek, protože do prosince se mohou změnit. Hlavní vstup do objektu je bezbariérový, k divadelnímu sálu se podle dostupných informací využívá výtah nádraží Plzeň–Jižní Předměstí.