Jen málokteré místo v Kamenickém Šenově tak názorně ukazuje vzestup, úpadek i možnou budoucnost zdejšího sklářství jako bývalá lustrárna Eliáška. Secesní areál v Lustrárenské ulici byl kdysi zázemím mezinárodně známé výroby luxusních svítidel. Dnes je památkově chráněný komplex ve velmi špatném stavu, přesto se kolem něj rodí plán, který by mu mohl vrátit veřejný život.
Od malé dílny k podniku s mezinárodním věhlasem
Historie firmy Elias Palme začala roku 1849. Elias Palme tehdy vyráběl lustry v domě svých rodičů, kde mu pomáhal jeden tovaryš a jeden učeň. Z malé dílny postupně vyrostl podnik, jehož výrobky se uplatnily nejen v regionu, ale také na zahraničních trzích. Firma se zařadila mezi významné podniky své doby a proslavila Kamenický Šenov jako centrum kvalitního sklářství a výroby svítidel.
Rostoucí výroba si vyžádala větší prostory. Nový tovární areál vznikl v roce 1905 podle plánů stavitele Adolfa Richtera a provoz se do něj přesunul bez přerušení. Komplex tvoří reprezentativní hlavní budova i provozní objekty, mezi něž patří formárna a slévárna. Hlavní dům nesloužil pouze administrativě. Navrhovaly se v něm lustry, prezentovaly zákazníkům, fotografovaly a připravovaly k expedici.
Secesní průčelí a továrna rozdělená ulicí
Areál je rozdělen mezi Lustrárenskou a Charvátovou ulici. Jeho nejvýraznější částí zůstává secesní průčelí hlavní budovy, které připomíná dobu, kdy průmyslové stavby měly vedle praktické funkce také reprezentovat sílu a ambice svého majitele. Památková ochrana z roku 2007 se vztahuje na hlavní budovu, provozní objekty i oplocení.
Eliáška je zajímavá také jako doklad propojení několika řemesel. Na výrobě lustrů se podíleli skláři, kovodělníci, návrháři i další odborníci. Právě spojení skla, kovu, světla a architektury dává areálu význam, který přesahuje jednu konkrétní továrnu. Podle některých interpretací mohl Kamenický Šenov sehrát roli také při vzniku prvních elektrických lustrů pro firmu Lobmeyr a císaře Františka Josefa. Tato možnost však není definitivně doloženým faktem.
Desetiletí chátrání a požár
Výroba v areálu skončila v 70. letech 20. století. Poté začala budova postupně chátrat. K nepříznivému vývoji přispěly změny vlastníků i ztráta části původního vybavení. V létě 2023 navíc požár zasáhl průčelní část. Z někdejšího významného podniku tak zůstalo místo, jehož další existence není samozřejmá.
Právě stav památky ale ukazuje, proč je její záchrana náročná. Nejde jen o opravu fasády, ale o promyšlenou obnovu celého areálu včetně provozních budov a hledání nového využití. Zachovat Eliášku jako pouhou zakonzervovanou kulisu by znamenalo přijít o část jejího potenciálu.
Nový vlastník chce z továrny vytvořit živé centrum
V červnu 2025 areál koupil Nadační fond Eliáška. Za iniciativou stojí mimo jiné Peter Rath, Lukáš Polák, Barbora Masařová a architektka Tereza Šváchová, která se bývalé lustrárně věnovala už ve své diplomové práci z roku 2016. Fond připravuje obnovu po etapách a počítá s vícezdrojovým financováním.
První kroky mají zahrnovat zabezpečení areálu, odstranění náletové zeleně, přípravu projektové dokumentace a hledání partnerů. Dlouhodobá vize počítá s kulturně-společenským centrem zaměřeným na sklo, lustry a architekturu. Mohly by zde vznikat výstavy, přednášky, workshopy a vzdělávací programy. Uvažuje se také o provozech, které by pomáhaly financovat další etapy obnovy. Konkrétní podoba ani termíny však zatím nejsou definitivně stanovené.
Že má být Eliáška veřejnosti otevírána postupně, ukázala výstava Možnosti Eliášky ve slévárně, která se uskutečnila 13. června 2026 v rámci festivalu Lustrfest. Studenti Fakulty architektury ČVUT zde představili návrhy budoucího využití areálu a součástí programu byla také sklářská instalace Paměť lustru. Slévárna se tak na čas proměnila v prostor pro kulturní program a diskusi o další podobě památky.
Město Kamenický Šenov i Liberecký kraj projekt podporují. Eliáška přitom může navázat na další zdejší místa spojená se sklářstvím, například Sklářské muzeum, sklářskou školu nebo Palmeho sklářskou stezku.
Co čekat při návštěvě
Areál není běžně přístupný jako památka s pravidelnou otevírací dobou. Návštěva se váže na konkrétní výstavy, komentované prohlídky nebo jiné akce Nadačního fondu Eliáška. Vzhledem k havarijnímu stavu není bezpečné vstupovat do objektů bez povolení. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální program u fondu nebo města.
Eliášku najdete na adrese Lustrárenská 686 v Kamenickém Šenově. I při pohledu zvenčí je však patrné, že nejde o obyčejnou opuštěnou továrnu, ale o výraznou kapitolu příběhu českého skla, která stále čeká na své nové pokračování.