Nejde o běžnou moderní adaptaci faustovského příběhu. Johan doktor Faust je pokusem vrátit na scénu celý svět českého lidového loutkářství z doby před televizí, internetem a elektrifikací. Soubor Handa Gote inscenaci označuje za archeologickou rekonstrukci zábavy, jakou mohli diváci zažívat přibližně v druhé polovině 19. století.
Od loutkáře Lagrona k dnešní scéně
Základem představení je text profesora Jindřicha Veselého z roku 1911. Veselý jej sestavil podle verze loutkáře Antonína Lagrona a dalších tradic českých lidových loutkářů. Lagron patřil k jihočeskému okruhu, pro nějž byl typický osobitý způsob hraní, a v loutkářství pokračovali také jeho synové Josef a František.
Současné nastudování tak stojí na několika historických vrstvách. Starší lidová tradice byla nejprve zachycena v tištěném textu a ten se po více než století vrací na jeviště v podobě, která se nesnaží látku převádět do současnosti. Handa Gote se zde záměrně vzdávají aktualizace, ironického komentáře i výrazných zcizovacích efektů.
Rekonstrukce, která začíná u loutek
Dobový charakter inscenace nevytváří pouze příběh. Pro představení vznikla úplná sada velkých loutek vyrobených historickými technologiemi podle původních figur tradičních loutkářských rodů Karfiolů, Maiznerů a Nováků. Řezbářsky se na nich podílel František Antonín Skála, který za jejich autorství získal ocenění v rámci Cen Divadelních novin v kategorii loutkové a výtvarné divadlo.
Tvůrci napodobují také dobové ozvučení a způsob, jakým loutkáři pracovali s hlasem. Takzvaná pimprláčtina zde není představena jako přesně vymezený historický jazyk, ale jako rekonstruovaný hlasový projev inspirovaný dochovanými nahrávkami a staršími záznamy hereckých výkonů. Výsledkem je představení, které nepřipomíná jen staré loutky, ale pokouší se obnovit celé tempo a atmosféru tradiční produkce.
Do hraného textu se navíc vrací vartovačka, část, která se při zkrácených uvedeních často vypouští. I tak oficiální program uvádí délku přibližně 90 minut. Představení je proto vhodnější pro starší děti a dospělé než pro nejmenší diváky, jimž by historický jazyk i pomalejší forma nemusely vyhovovat.
Neobvyklá poloha experimentálního souboru
Handa Gote je známé jako experimentální skupina, která propojuje divadlo s technikou, vědou, zvukem, světlem a nedivadelními prvky. Johan doktor Faust proto působí jako záměrný protiklad k jejich obvyklému post-dramatickému a post-spektakulárnímu směřování. Namísto rozebírání tradice ji soubor nechává co nejvíce promluvit vlastními prostředky.
Právě v tom může být inscenace zajímavá i pro dnešního návštěvníka. Historická forma neznamená, že představení zůstává bez současného účinku. Kritické ohlasy v něm například hledaly obraz maloměšťáctví nebo konzumní nenasytnosti, mimo jiné prostřednictvím postavy Kašpárka. Jde však o interpretační možnosti, nikoli o deklarovaný záměr souboru, který se naopak snaží látku neaktualizovat.
Alfred ve dvoře: železný fotoaparát v Holešovicích
Pro návrat k tradici je příznačné i místo uvedení. Alfred ve dvoře na adrese Františka Křížka 36 v Praze 7 vznikl jako zahradní divadelní pavilon podle návrhu architektů Jindřicha Smetany a Tomáše Kulíka. Kvůli výrazné podobě se budově říká „železný fotoaparát“ a v roce 1998 získala Grand prix Obce architektů v kategorii novostavba.
Scénu založil v roce 1997 mim, choreograf, režisér a pedagog Ctibor Turba. Od roku 2001 prostory provozuje spolek Motus. Alfred ve dvoře se dlouhodobě zaměřuje na nezávislou, pohybovou, vizuální a experimentální tvorbu. Handa Gote zde navíc v letech 2019 až 2025 působilo jako rezidentní soubor, takže jejich Faust má k tomuto prostoru dlouhodobou vazbu.
Kdy se na Fausta vypravit
Podle aktuálního programu se má Johan doktor Faust na Alfred ve dvoře vrátit v úterý 15. prosince 2026 od 18 hodin. Uvedení je v češtině a trvá přibližně hodinu a půl. Termín i konkrétní podmínky vstupu je vzhledem k časovému odstupu vhodné před návštěvou ověřit v programu divadla.
Alfred ve dvoře používá systém volitelného vstupného, u jednotlivých hostujících titulů se však cena může lišit. Vstup na vozíku je možný po předchozí domluvě, budova ale nemá bezbariérové WC. Představení tak nabízí především možnost nahlédnout do jedné z pozoruhodných kapitol české kultury: nikoli prostřednictvím muzejní vitríny, ale přímo v pohybu, zvuku a živém kontaktu s divákem.