Dvě věže Vinohradské synagogy už z pražského panoramatu neuvidíte. Stavba v Sázavské ulici byla poškozena při náletu 14. února 1945, její hlavní loď vyhořela a zbytky synagogy byly v roce 1951 odstraněny. Dnes na jejím místě stojí Základní škola Sázavská. Právě tento kontrast mezi současným výhledem a téměř zmizelou minulostí nabízí výstava Stopy židovské přítomnosti v Praze 2 v Novoměstské radnici.
Čtvrť, která rychle rostla
Královské Vinohrady se staly samostatnou obcí v roce 1849 a městem byly povýšeny o třicet let později. Na začátku 20. století šlo o moderní a rychle se rozvíjející část Prahy. V roce 1913 zde v 1 682 domech žilo více než 84 000 obyvatel.
Rozvoj Vinohrad souvisel také s proměnami postavení židovského obyvatelstva po roce 1848. Reformy umožnily usazovat se mimo tradiční ghetta a nová městská čtvrť nabízela prostor, moderní prostředí i příležitost zapojit se do většinové společnosti. První židovský modlitební spolek zde vznikl roku 1880, po roce 1890 se proměnil v samostatnou náboženskou obec. Po roce 1895 žilo na Vinohradech více než 3 000 osob židovského vyznání, v roce 1930 už přes 6 000.
Synagoga pro dva tisíce lidí
Spolek pro zbudování israelského chrámu byl založen v roce 1888. Návrh nové synagogy připravil vídeňský architekt Wilhelm Stiassny a stavba pod vedením vinohradského architekta Karla Horáka probíhala v letech 1895 až 1896. Slavnostně otevřena byla na Vysoké svátky roku 1896.
Orientálně neorenesanční budova patřila k největším synagogám v Praze a pojala přibližně 2 000 lidí. Měla dvě výrazné věže, ženské galerie, varhany i sbor. V sousedních objektech se nacházel byt rabína, kanceláře obce, matriční úřad a škola. Později zde vznikl také chlapecký sirotčinec. Vzpomínky pamětníků přibližují synagogu jako místo, kde se některé tradiční prvky spojovaly s modernějším, reformním pojetím bohoslužby.
Komunita osobností i všedních životů
Vinohradská židovská obec nebyla jen institucí a sakrální stavbou. Její dějiny tvořili obchodníci, lékaři, umělci, studenti i rodiny z konkrétních ulic. S Vinohrady jsou spojováni například rabín Gustav Wiener, překladatel Pavel Eisner, spisovatel a dramatik František Langer, jeho bratr Jiří, skladatel Jaromír Weinberger, dirigent Adolf Heller nebo lékař Viktor Kaufmann.
František Langer se narodil v roce 1888 v dnešní Jugoslávské ulici. Vystudoval medicínu, působil jako vojenský lékař a později se proslavil jako autor próz a divadelních her. Jeho bratr Jiří se věnoval hebrejštině, talmudickým studiím a židovské mystice. Výstava připomíná také spisovatelku Ruth Bondy a další obyvatele, jejichž příběhy pomáhají vnímat Vinohrady jako skutečné město lidí, nikoli jen jako kapitolu v dějinách architektury.
Od zabavených věcí k deportacím
Za nacistické okupace se synagoga změnila v místo perzekuce. Sloužila mimo jiné jako sběrné místo zabaveného majetku, výdejna žlutých hvězd a od roku 1941 jako skladiště nábytku odebraného židovským rodinám. Na Vinohrady byli sestěhováváni lidé z různých částí Prahy a odtud odcházeli na deportace, nejprve například do Lodže a od konce listopadu 1941 také do Terezína.
V někdejší budově židovského sirotčince v Belgické ulici bylo během války soustředěno 429 dětí a seniorů. Podle publikace, která na výstavu navazuje, se osvobození v květnu 1945 dožilo 63 z nich. Stejná publikace uvádí, že jen z někdejší Mánesovy ulice bylo zavražděno 821 obyvatel. Čísla připomínají konkrétní rozsah tragédie, zároveň je však třeba chápat je jako údaje vztahující se k daným adresám a prameni.
Výstava jako mapa paměti
Projekt městské části Praha 2 vznikl v roce 2011 s podporou Židovského muzea v Praze. První výstava se otevřela na Novoměstské radnici v roce 2014, později putovala například po základních školách. Navazuje na ni také dvojjazyčná publikace z roku 2015 s fotografiemi, dokumenty a vzpomínkami pamětníků.
Aktuální ročník je podle programu radnice naplánován od 20. března do 13. prosince 2026. Instalace v přízemí věže je přístupná zdarma. Kdo si chce dopřát i výhled, může vystoupat 221 schodů na ochoz; samostatný vstup na věž je zpoplatněn. Z výšky pak lze v panoramatu Vinohrad hledat místo, kde kdysi stála synagoga. Výstava tak není pouze připomínkou minulosti, ale také nenápadnou místopisnou výpravou po městě, které se během jediného století změnilo k nepoznání.