Na Hlavní třídě v Havířově se potkávají dvě podoby poválečného města. Jednu představuje pečlivě komponovaná architektura Sorely, druhou řada 119 pyramidálních habrů, která hlavní bulvár lemuje a změkčuje jeho stavební rámec. Právě spojení zeleně, široké městské osy a dekorativních domů dává tomuto místu charakter, který stojí za pozornost při procházce centrem.
Havířovská alej uspěla také v anketě Alej roku 2024. Získala 701 hlasů, zvítězila v Moravskoslezském kraji a v celostátním pořadí obsadila druhé místo. Výsledek, zveřejněný v únoru 2025, ukázal, že stromořadí není jen součástí dopravně významné ulice, ale také výrazným místem, ke kterému mají obyvatelé vztah.
Od lip k habrům
Dnešní výsadba je výsledkem postupné obnovy, kterou město připravovalo od roku 2008. Habr zde nahradil původní lípy. Volba souvisela především s podmínkami frekventované městské komunikace: habry měly lépe zvládat znečištění, zhutněnou půdu i sůl a zároveň nevyžadovaly mimořádně náročnou údržbu.
Stromy byly před výsadbou několik let pěstovány v zásobních školkách. Díky tomu bylo možné zachovat jednotnější vzhled i podobné stáří jednotlivých dřevin. Výsadba probíhala přibližně čtyři roky a výsledkem je pravidelné stromořadí, které Hlavní třídě propůjčuje jasnou prostorovou osu.
Habr přitom do Havířova nezapadá náhodou. V nejstarší části města, spojované se Sorelou, se od počátku využívaly tradiční domácí dřeviny, mezi nimi právě habry, ale také lípy, javory, duby, jasany nebo břízy. Současná alej tak navazuje na širší tradici plánované městské zeleně.
Stromy jako součást architektury Sorely
Havířov vznikal po druhé světové válce na takzvané zelené louce. Nejstarší část jeho středu se budovala v 50. letech 20. století, kdy se prosazovala architektura socialistického realismu. Označení Sorela dnes připomíná právě tento urbanistický a architektonický celek.
Obytné domy vytvářejí polouzavřené bloky, mezi nimiž se uplatňují vnitrobloky a pásy zeleně. Hlavní třída přitom funguje jako hlavní komunikační osa. Habrová alej její význam podtrhuje, ale zároveň zmírňuje strohost dlouhého městského prostoru. Pravidelně vysazené stromy vedou pohled ulicí a vytvářejí přirozený přechod mezi rušnější komunikací a fasádami domů.
Při procházce je možné sledovat detaily typické pro zdejší architekturu: výrazné římsy, štíty, čučky nebo sgrafita. Nejde tedy jen o návštěvu parku či stromořadí. Zajímavost místa spočívá v tom, že zeleň a budovy byly od počátku vnímány jako součást jednoho urbanistického obrazu.
Od kina Radost ke kulturnímu domu
Tematická procházka může začít u kina Radost na Alšově ulici. Budova patří k typickým objektům havířovské Sorely, uplatňuje prvky jihočeské renesance a je kulturní památkou. Významné místo zaujímá také v dějinách města: 18. prosince 1955 se zde předávaly základní listina Havířova a městské insignie.
Po Hlavní třídě lze pokračovat ke Kulturnímu domu Petra Bezruče na adrese Hlavní třída 31. Objekt byl kolaudován v roce 1961 a rovněž patří do zóny Sorela. V jeho okolí se dobře ukazuje, jak na sebe navazují veřejné budovy, obytné bloky, ulice a zeleň.
Procházka mladým městem
Habrová alej je volně přístupná a její návštěva nevyžaduje zvláštní plánování. Nejlépe si ji člověk vychutná pomalejším tempem, při němž může střídat pohled na koruny stromů s prohlížením architektonických detailů. Každé roční období přitom mění její atmosféru, zatímco základní kompozice Hlavní třídy zůstává čitelná.
Havířovská alej připomíná, že zajímavá místa nemusí být vždy spojena s dávnou historií nebo výjimečnou přírodou. Někdy stačí městská ulice, promyšlená výsadba a domy, které společně vyprávějí příběh o tom, jak se v poválečném období plánovalo nové město.