Nejzajímavější na Uličce Františka Palackého je, že nestaví mezi návštěvníka a historii vitríny ani provazy. Jejími zastaveními jsou skutečné domy v historickém středu Hodslavic – některé dodnes obydlené, jiné spojené s významnými místy někdejší obce. Příběhy jsou zachyceny na jednoduchých tabulkách u objektů a návštěvník si trasu prochází vlastním tempem.
Celkem deset památných domů v blízkosti Palackého rodného domu připomíná prostředí, v němž vyrůstal jeden z nejvýznamnějších českých historiků a politiků. Nejde o klasickou značenou stezku s přesně vymezenou délkou, ale o tematický soubor míst, která propojuje osobnost Františka Palackého s každodenním životem Hodslavic.
Začátek u rodného domu
Přirozeným výchozím bodem je rodný dům Františka Palackého v Hodslavicích č. p. 108. Postavil jej koncem 18. století Palackého otec Jiří, který v domě provozoval evangelickou školu. Právě zde se 14. června 1798 narodil František Palacký. Od roku 1978 je objekt národní kulturní památkou.
Uvnitř se nachází stálá expozice nazvaná Z rodné světnice do velkého světa. Přibližuje autentickou světnici s původní kolébkou, místnost evangelické školy i předměty připomínající Palackého dětství a pozdější profesní život. Návštěva rodného domu tak může být vhodným doplněním samotné procházky po okolí.
Mapku Uličky Františka Palackého hledejte podle aktuálního popisu na plotě Pilečkova domu, který stojí bezprostředně vedle rodného domku. Právě odtud se lze vydat za jednotlivými tabulkami a příběhy, aniž by bylo nutné čekat na průvodce.
Historie, která zůstala mezi lidmi
Projekt funguje jako živé open-air muzeum. Historické domy nejsou prázdnými exponáty, ale součástí dnešní obce. Návštěvník je proto poznává především z veřejného prostoru a musí počítat s tím, že některé objekty jsou v soukromém vlastnictví. Do dvorů ani na pozemky se nevstupuje.
Texty na tabulkách nevznikly pouze z místního vyprávění. Opírají se o Palackého osobní deník známý jako Každodenníček, jeho korespondenci a autobiografické texty. Údaje byly ověřovány také v dalších pramenech a výsledné texty prošly odbornou kontrolou Muzea Novojičínska. U jednotlivých zastavení se tak potkává doložená historie s místní tradicí a interpretační prací autorů projektu.
Pilečkův dům i Fojtova stodola
Výrazným místem na trase je Pilečkův dům, klasicistní venkovská stavba s letopočtem 1838 na štítu. Dům býval spojen s evangelickým farářem Janem Pilečkou a podle obecního popisu v něm František Palacký přespal při své poslední návštěvě rodné obce. Dnes je soukromý, takže si jej lze prohlédnout pouze zvenčí.
Do tematického okruhu patří také Fojtova stodola. Roubená stavba původně náležela k fojtství, tedy statku obecního správce. Spolu s dalšími domy ukazuje, že Palackého příběh se neodehrával izolovaně v rodném domku. Formovalo jej celé prostředí obce – rodina, evangelická škola, fara, sousedství i společenský život tehdejších Hodslavic.
Hodslavice jako výlet do starší vrstvy obce
Samotnou uličku je možné spojit s prohlídkou dalších památek v historickém středu Hodslavic. Patří k nim kostel svatého Ondřeje, evangelický kostel a fojtství. Obec má doložené středověké až novověké osídlení a první písemná zmínka o ní pochází z roku 1437. Starší stavby tu proto nejsou izolovanými body na mapě, ale součástí dochovaného vesnického celku.
Ulička Františka Palackého se zároveň nesmí zaměňovat s delší Naučnou stezkou Františka Palackého, která vede z Nového Jičína k Domorázskému sedlu. Ta měří přibližně 11,5 kilometru a věnuje se také přírodě, geologii a krajině Podbeskydí. Hodslavická ulička je podstatně komornější: hodí se pro pomalou procházku historickým centrem a pro návštěvníky, kteří chtějí poznat slavnou osobnost skrze místo, kde skutečně vyrůstala.
Nejvhodnější je začít u rodného domu a Pilečkova domu, projít si tabulky u jednotlivých objektů a podle času přidat také muzejní expozici. Otevírací režim rodného domu se může měnit podle sezony, proto je dobré aktuální možnost prohlídky před cestou ověřit u správce. Samotná ulička je samoobslužná a její kouzlo spočívá právě v tom, že historii odhaluje postupně – za dřevěným plotem, na štítu starého domu nebo v nenápadné stavbě, kolem níž by člověk jinak možná jen prošel.