V Horních Radvanicích nestojí roubené domy kolem návsi ani v pravidelných řadách. Rozptýleně lemují místní komunikaci a společně skládají obraz hornické osady. Právě toto uspořádání je jedním z důvodů, proč je zdejší část obce Radvanice chráněna jako vesnická památková zóna.
Osada, kterou utvářela práce v dolech
Horní Radvanice leží v okrese Trutnov v Královéhradeckém kraji a jsou historickou částí obce Radvanice. Jejich zástavba připomíná, že vesnice nemusela vzniknout kolem zemědělských usedlostí a návsi. Zdejší soubor je spojený především s hornictvím a drobnými řemesly, tedy s činnostmi, které utvářely jiný typ života i stavebních potřeb.
Hlavní část roubené zástavby pochází přibližně z přelomu 18. a 19. století. Domy netvoří kompaktní celek, ale objevují se podél komunikace v rozptýlené podobě. Při procházce tak člověk nevnímá jen jednotlivé chalupy, ale i jejich vztah k cestě a k okolnímu prostoru. Celek je cenným dokladem nezemědělského osídlení, které se v české krajině dochovalo méně často než tradiční zemědělské vesnice.
Dvě světnice pod jednou střechou
Typickým stavebním řešením je podélně orientovaný dvojdům. Po stranách síně se nacházejí dvě obytné světnice, každá s vlastním topeništěm. Dispozice tak spojovala dvě obytné části v jednom domě, zatímco hospodářské zázemí zůstávalo skromné. Obvykle zahrnovalo komoru, někdy také menší chlívek.
Právě jednoduchost a účelnost pomáhají pochopit, čím se zdejší domy lišily od větších hospodářských usedlostí. Jejich podoba odpovídala potřebám lidí, kteří se živili jinak než obděláváním půdy. Roubené stěny doplňují různě řešené svisle bedněné štíty; mezi zajímavé detaily patří také ojedinělý štít se sluncovým motivem.
Dochované neznamená nezměněné
Radvanické domy jsou cenné svou dochovanou podobou, nelze je však považovat za stavby, které by zůstaly ve všech detailech stejné jako před dvěma stoletími. Roubení bývalo původně opatřené vápenným nátěrem. Historické fotografie zachycují také střechy kryté štípaným dřevěným šindelem. Ten na počátku 20. století vystřídala asfaltová lepenka a vápenné nátěry roubených stěn byly ve druhé polovině 20. století odstraněny.
Proměny jsou součástí příběhu staveb, nikoli důvodem přehlédnout jejich hodnotu. Podstatné je, že se uchovala převážně roubená zástavba i její charakteristické uspořádání. Většina domů dnes podle památkových podkladů slouží k rekreaci, a tak jsou zároveň součástí živé obce, nikoli volně přístupnou expozicí.
Památková zóna k procházce
Ochrana se vztahuje na Horní Radvanice, ne na celou obec Radvanice. Vesnická památková zóna byla zapsána 1. ledna 2005. Vedle ochrany celého historického území jsou samostatně chráněné také jednotlivé domy; obecní dokument jich k říjnu 2020 uváděl deset. Jde o dvě různé úrovně ochrany, které není vhodné zaměňovat.
Místo je možné poznávat jako procházku mezi domy a pozorovat jejich podobu z veřejně přístupných míst. Nejde o muzeum s potvrzenou otevírací dobou a podklady nedokládají možnost prohlídky interiérů. Protože řada objektů slouží k rekreaci, je namístě respektovat soukromí obyvatel, nevstupovat na pozemky a domy si prohlížet z odstupu. Odměnou je neobvyklý pohled na vesnici, jejíž tvář nevytvořila náves a pole, ale hornická práce a každodenní potřeby jejích obyvatel.