Jen několik kroků od kostela Sedmi radostí Panny Marie začíná cesta do svahu, která návštěvníka provede historií, vírou i místní krajinou. Mariánský sad v Malých Svatoňovicích není rozlehlým parkem v běžném smyslu slova. Jde o komorní poutní areál, v němž se na jednom místě setkávají mariánské kapličky, křížová cesta a kaple Božího hrobu.
Místo vzniklo zásluhou Spolku pro zvelebení poutního místa. Základní kámen byl podle obecních materiálů posvěcen roku 1892 a právě tehdy začala proměna svahu nad kostelem v promyšlený areál. Dnes je Mariánský sad chráněn jako nemovitá kulturní památka a připomíná dobu, kdy poutní místa dostávala podobu romanticky komponovaných zákoutí.
Sedm kapliček Sedmi radostí Panny Marie
Nejvýraznější částí sadu je soubor sedmi zděných kapliček. Každá z nich je zasvěcena jedné z radostí Panny Marie a společně vytvářejí mariánský okruh, který odpovídá duchovnímu zaměření celého poutního místa. Kapličky vznikly v roce 1892 a jejich architektonické řešení je spojováno s Edmundem Chaurou z nedalekého Červeného Kostelce.
Výzdobu kapliček vytvořil akademický malíř Josef Cobl. Drobná architektura tak není jen kulisou pro procházku, ale také galerií pod širým nebem. Jednotlivá zastavení stojí ve svahu a návštěva má přirozený rytmus: člověk postupuje vzhůru, zpomaluje a vnímá prostor jinak než při běžné prohlídce kostela nebo náměstí.
Křížová cesta ve svahu
Součástí areálu je také křížová cesta se čtrnácti zastaveními. Její rozmístění se snaží připodobnit cestě Ježíše Krista na Golgotu a využívá přitom převýšení svahu. Výstup není dlouhým horským putováním, přesto mu terén dodává silnější atmosféru než zcela rovinatým křížovým cestám.
U data jejího vzniku se prameny rozcházejí. Obecní materiály uvádějí rok 1893, zatímco v jiném obecním zpravodaji se objevuje rok 1839. Jisté je, že křížová cesta patří k historickému jádru Mariánského sadu a spolu s kapličkami vytváří celek, který je zajímavý i z hlediska vývoje poutní architektury v regionu.
Boží hrob z araukaritů
Největší pozornost si zaslouží kaple Božího hrobu. Stavěla se v letech 1902 až 1905 a vysvěcena byla 8. dubna 1906. Podle obecních podkladů jde o kopii Božího hrobu v Jeruzalémě. Její význam však nespočívá pouze v symbolickém napodobení biblického místa.
Interiér využívá araukarity, tedy zkamenělé dřevo, které patří k typickým geologickým materiálům spojeným s okolím Jestřebích hor. Poutní stavba tak získává výrazný místní prvek: příběh Velikonoc se zde potkává s dávnou historií krajiny. V kapli je prosklená skříň s ležící sochou mrtvého Krista, kterou vytvořil novopacký sochař a řezbář Antonín Sucharda. Obecní materiály ji popisují jako alabastrovou. Součástí prostoru je také kamenný oltář, uváděný jako dílo z hořického pískovce z roku 1906.
Výlet za poutní tradicí Malých Svatoňovic
Mariánský sad je součástí širšího poutního místa, jehož historie sahá k prameni a studánce i ke kostelu Sedmi radostí Panny Marie, vysvěcenému roku 1734. Návštěvu proto dává smysl spojit s prohlídkou kostela, studánky a dalších zajímavostí Malých Svatoňovic. Obec leží na okraji Jestřebích hor, takže poutní zastavení může být i začátkem výletu do okolní krajiny.
Areál je venkovní a vede svahem, proto se hodí pevná obuv, zejména po dešti nebo v zimě. Boží hrob býval podle starších informací v chladné části roku uzavřen a zpřístupňoval se zpravidla od Velikonoc do Dušiček; aktuální režim je vhodné před návštěvou ověřit u obce nebo farnosti. Ať už člověk přichází jako poutník, milovník památek, nebo jen hledá klidné místo s osobitou atmosférou, Mariánský sad nabízí neobvyklé spojení umění, víry a geologie regionu.