V lesoparku za Litní, při silnici směrem na Leč, se ukrývá jedna z pozoruhodných funerálních staveb českého 19. století. Rodinná hrobka Daubků vznikla roku 1888 jako centrálně řešená novorenesanční kaple podle návrhu architekta Antonína Wiehla. Už její poloha je součástí celkového dojmu: nestojí uprostřed obce, ale v původně založeném anglickém parku, kde působí spíše jako klidné zahradní monumentální dílo než jako běžná hrobka.
Kaple z neomítaných cihel
Stavba zaujme především neomítaným cihlovým zdivem a soustředěnou centrální dispozicí. V územních materiálech městyse je označována také jako kaple svatého Josefa. Její architektura odpovídá době, která se obracela k historickým slohům, zároveň však dokázala vytvořit osobitý a reprezentativní celek.
Hrobka nebyla zamýšlena jen jako praktické místo posledního odpočinku. Měla vyjadřovat společenské postavení rodu, jeho vztah k umění i vazbu na liteňské panství. Právě propojení stavby, parku a umělecké výzdoby z ní činí památku, která přesahuje běžné pojetí rodové hrobky.
Myslbek, Pirner a výzdoba interiéru
Na podobě interiéru se podíleli dva výrazní umělci českého 19. století. Sochař Josef Václav Myslbek vytvořil mramorovou sochu svatého Josefa s Ježíškem, která patří k hlavním dominantám kaple. Dílo vzniklo v době, kdy si Myslbek získával stále větší uznání; za tuto sochu obdržel podle materiálů Zámku Liteň čestné uznání na pařížském Salonu v roce 1887.
Malíř Maxmilián Pirner se podílel na nástěnných obrazech a freskách, někdy je jeho práce popisována také jako triptych. Výzdoba tak vytváří působivý celek, v němž se setkává sochařství s malířstvím a architekturou. Údaj o rozsáhlejší mozaikové výzdobě se v některých starších popisech objevuje, veřejně dostupné oficiální materiály však zdůrazňují především Myslbekovu mramorovou plastiku a Pirnerovy malby.
Pod kaplí se podle dostupného popisu nachází krypta s jedenácti zdobenými zinkovými rakvemi. Zmiňována je také výzdoba stěn erby, meči a odznaky. Tyto podrobnosti však není možné při běžné návštěvě ověřit, protože interiér hrobky není veřejnosti pravidelně otevřen.
Daubkové a kulturní život Litně
Daubkové, někdy uvádění také jako Doubkové, byli s Litní spojeni jako majitelé zámku a velkostatku po několik generací. Jejich působení v obci se obvykle klade přibližně do období od poloviny 19. století do poloviny století následujícího. Také údaje o rytířském titulu je vhodné chápat opatrně a ověřovat v genealogických či archivních pramenech.
Významným členem rodu byl Josef Šebestián Daubek, který podporoval české umění. S liteňským prostředím se proto pojí jména Josefa Václava Myslbeka, Maxmiliána Pirnera, Josefa a Quida Mánesových, Františka Ženíška, Václava Brožíka nebo Antonína Dvořáka. Hrobka je hmotnou připomínkou tohoto kulturního okruhu, v němž se rodová reprezentace propojovala s mecenášstvím.
Do širšího příběhu Litně patří také Jarmila Novotná, světoznámá operní pěvkyně a herečka, která byla s rodem Daubků spřízněna. Právě v souvislosti s třicátým výročím jejího úmrtí byla hrobka v roce 2024 výjimečně zpřístupněna veřejnosti.
Co čekat při návštěvě
Hrobka stojí v lesoparku jihovýchodně od městyse, v blízkosti komunikací na Leč a Svinaře. Zvenčí ji lze pozorovat z přístupové cesty. Areál doplňoval také přízemní strážní domek při silnici, který však není součástí vlastní památkové ochrany.
Objekt je kulturní památkou evidovanou v Památkovém katalogu pod rejstříkovým číslem 34255/2-345. Interiér se otevírá jen při výjimečných příležitostech, nikoli v pravidelné návštěvní době. Před cestou proto stojí za to ověřit u Zámku Liteň nebo městyse, zda se nechystá komentovaná prohlídka či jiná kulturní akce. Hrobka bývá uváděna také jako zastavení C4 na modré trase Naučné stezky Liteň; značení je však vhodné ověřit přímo v terénu.
Pro návštěvníka, který poznává české památky, je to především klidné místo s výraznou architekturou a silným příběhem. I když se do kaple běžně nedostane, její zasazení v parku a vazba na významné osobnosti českého umění dávají výletu do Litně další, méně známý rozměr.