Jen málokterá stavba v Hukvaldech propojuje historii obce, barokní architekturu a odkaz Leoše Janáčka tak přirozeně jako kostel svatého Maxmiliána. Právě zde hukvaldský rodák hrával na varhany. Kostel tak není pouze výraznou dominantou obce, ale také místem, které připomíná hudební začátky jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů.
Součást promyšleného barokního centra
Kostel vznikl v letech 1759 až 1769, za biskupa Maxmiliána hraběte z Hamiltonu. Jeho stavba souvisela s proměnou celých Hukvald. Správa panství se postupně přesouvala ze starého hradu do nového arcibiskupského zámečku, který dodnes stojí naproti kostelu. Společně s honosnou branou do obory vytvořily tyto stavby kompaktní celek, jenž měl praktický i reprezentativní význam.
Na první pohled zaujme jednoduchá jednolodní barokní dispozice a vysoká průčelní věž. Tu zakončuje báň s lucernou, díky níž je kostel dobře rozpoznatelný už při příchodu do středu obce. Věž i průčelí dodávají stavbě důstojnost, aniž by působila okázale nebo odtrženě od okolní zástavby.
Interiér s hlavním oltářem svatého Maxmiliána
Vnitřní výzdoba se v průběhu času proměňovala. Výrazně se na ní podílel kardinál Somerau-Beck. Hlavní oltář je zasvěcen svatému Maxmiliánovi a podle uváděných údajů jej zdobí obraz tohoto světce od vídeňského malíře Kuppenwiessera. Pozornost si zaslouží také boční oltář svatého Jana Sarkandra.
Kostel připomíná i pozdější zásahy, které ukazují, že památka nebyla uzavřeným dílem z 18. století, ale živou stavbou vyžadující péči. Kolem roku 1860 byla upravena věž. Za arcibiskupa Kohna se opravoval kůr a varhany – tedy nástroj, který je důležitý i pro janáčkovský příběh tohoto místa.
Janáčkův hukvaldský kostelíček
Leoš Janáček se v Hukvaldech narodil a k obci se po celý život vracel ve vzpomínkách i tvorbě. V kostele svatého Maxmiliána hrával na varhany. Nejde tedy jen o volné spojení skladatele s jeho rodnou obcí: právě zde se dotýkal hudebního prostředí, které formovalo jeho raný vztah k regionu a lidové tradici.
Hukvaldy se v Janáčkově tvorbě objevují také prostřednictvím lidové písně Ty hukvaldský kostelíčku. Podle regionálního popisu ji Janáček vlastnoručně upravil a do hudby tak promítl vzpomínku na důvěrně známé místo. Návštěvník dnes může během několika minut přejít od kostela k objektu Janáčkova rodného domu, respektive k dnešnímu památníku a informačnímu centru. Oba objekty je však třeba vnímat jako samostatné památky.
Výchozí bod pro poznávání Hukvald
Kostel stojí v samém centru obce a dobře se hodí jako začátek procházky po Hukvaldech. V bezprostředním okolí čeká arcibiskupský zámeček, oborní brána i cesta vedoucí do obory. Ta pokračuje směrem ke zřícenině hradu Hukvaldy, odkud se otevírají výhledy do okolní krajiny.
Návštěvu interiéru je vhodné plánovat s ohledem na bohoslužby, farní provoz nebo případný sezonní program. Kostel byl v minulosti součástí projektu Otevřené chrámy a patřil k navštěvovaným sakrálním památkám regionu. Aktuální možnosti vstupu se však mohou měnit, proto je dobré ověřit je u Římskokatolické farnosti Hukvaldy nebo ostravsko-opavské diecéze.
Hukvaldský kostel svatého Maxmiliána nabízí při krátké návštěvě několik vrstev příběhu: barokní stavbu spojenou s proměnou panství, interiér s pozdějšími úpravami i tiché místo, kde kdysi hrával mladý Leoš Janáček. Právě toto propojení architektury, hudby a místní historie dává kostelu význam, který přesahuje jeho podobu na mapě obce.