Jen málokterá česká stavba prozradí svůj hlavní motiv už při pohledu z výšky. Letohrádek Hvězda v pražské Liboci má půdorys šesticípé hvězdy a patří k nejpozoruhodnějším renesančním stavbám v českých zemích. Vznikl v letech 1555 až 1556 v oboře, kterou založil Ferdinand I. už roku 1534. Lovecký a reprezentační objekt měl být působivý nejen tvarem, ale také promyšleným symbolickým významem.
Renesanční hvězda uprostřed obory
Návrh je spojován s arcivévodou Ferdinandem Tyrolským, tehdejším českým místodržícím. Na stavbě se podíleli italští stavitelé Giovanni Maria Aostalli a Giovanni Lucchese, později také Hans Tirol a Bonifác Wohlmut. Přestože byl letohrádek dokončen během jediného roku, jeho výzdoba vznikala ještě v letech 1556 až 1560.
Hvězda nebyla náhodným efektním půdorysem. Stavba patří mezi takzvané filosofické stavby, jejichž architektura měla odrážet dobový zájem o novoplatónství, hermetismus a alchymii. Šesticípý útvar mohl být chápán jako spojení protikladných sil, které vytvářejí harmonický celek. V některých výkladech se objevuje také motiv pěticípé hvězdy – pokud se pomyslně vynechá paprsek se schodištěm.
Symbolicky se vykládají i čtyři úrovně objektu. Podzemí mělo souviset se zemí, přízemí s vodou, první patro se vzduchem a druhé patro s ohněm. Nejde o jediný definitivně doložený klíč ke všem detailům stavby, ale právě mnohovrstevnatost výzdoby dává návštěvě Hvězdy zvláštní půvab.
Stropy plné antických příběhů
Uvnitř čeká na návštěvníka působivá štuková dekorace. Přízemní strop je rozdělen do 334 polí, v nichž se střídají ornamenty, figurální motivy a výjevy inspirované antikou. Ústřední pole představuje Aenea, mytického předka římského panovnického rodu, a šest okolních polí zachycuje příběhy z antické mytologie a římských dějin.
Výzdoba odkazuje také na antické bohy a planety, které byly v dobovém myšlení spojovány s kovy a alchymistickými prvky. V prvním patře se nachází sál využívaný pro výstavy. Druhé patro ukrývá hodovní síň s mozaikovou podlahou z glazovaných dlaždic, ta však nebývá běžně přístupná a otevírá se především při společenských či kulturních akcích.
Podoba letohrádku se v průběhu staletí měnila. Původní střecha byla špičatější než dnešní. Na konci 18. století byl objekt přeměněn na skladiště střelného prachu, kterému sloužil až do roku 1874. V suterénu, původně kuchyni a později vinném sklepě, dnes připomíná dramatické dějiny okolí model bitvy na Bílé hoře s cínovými vojáčky. Střet roku 1620 se odehrál v bezprostřední blízkosti letohrádku.
Od prachárny k památce
Po vzniku Československa přešel letohrádek v roce 1918 do správy Pražského hradu. Významná obnova proběhla v letech 1948 až 1952 pod vedením architekta Pavla Janáka, další rekonstrukce následovaly mezi lety 1986 a 2000. Národní kulturní památkou je Hvězda od roku 1962.
Od roku 2017 zde funguje stálá expozice věnovaná Ferdinandu Tyrolskému a architektuře letohrádku. Konají se tu také sezónní výstavy, koncerty, přednášky a konference. V areálu se dochovalo i torzo salla terena z roku 1558, jedné z nejstarších míčoven v Čechách. Později sloužila jako konírna.
Hvězdný půdorys jako český architektonický motiv
Letohrádek Hvězda lze vnímat jako světský začátek příběhu, který se v české architektuře později ozýval i v sakrálním prostředí. Hvězdné nebo centrální půdorysy se staly výrazným prostředkem, jak propojit prostor, symboliku a duchovní význam. K nejznámějším pozdějším příkladům patří Santiniho poutní kostel na Zelené hoře, památka zapsaná na seznamu UNESCO.
Rozdíl mezi oběma místy je stejně zajímavý jako jejich tvarová příbuznost. Hvězda je renesanční letohrádek spojený s dvorskou reprezentací, lovem, myšlenkovým světem alchymie a s konkrétní historickou událostí. Zelená hora představuje sakrální architekturu. Obě stavby však ukazují, že půdorys nemusí být pouze praktickým řešením: může nést celý program stavby.
Procházka oborou Hvězda
Návštěvu letohrádku je nejlepší spojit s procházkou v rozsáhlé historické oboře. Cesty vybíhají od několika vstupů směrem k centrální stavbě a umožňují vnímat její polohu v krajině, nikoli jen jako izolovaný monument. Letohrádek bývá otevřen v sezoně od dubna do října, konkrétní režim se však může měnit a před cestou je vhodné ověřit aktuální informace provozovatele.
Přízemí je přístupné po nájezdové rampě, zatímco suterén a obě patra bezbariérové nejsou. Právě spojení výstavy, historického interiéru, modelu Bílé hory a klidné obory dělá z Hvězdy místo, kde se české dějiny neodehrávají jen ve vitrínách, ale také přímo v okolní krajině.