Je to jen několik metrů vysoké pískovcové skalisko u hlavní pláže ve Starých Splavech, přesto patří k nejvýraznějším místům Máchova kraje. Jarmilina skála je tradičně spojována se scénou z Máje, v níž Jarmila čeká na Viléma, dozvídá se o jeho odsouzení a nakonec se vrhá do vody. Na rozdíl od romantické představy však dnes skála neleží přímo nad jezerem a nepůsobí jako nebezpečný útes.
Skála, kterou s Májem spojila až tradice
Samotný text Máje konkrétní místo nejmenuje. Jarmila v básni skutečně sedí na skále u břehu jezera, ale nelze s jistotou tvrdit, že Karel Hynek Mácha popisoval právě skalisko u Starých Splavů. Spojení s touto lokalitou vzniklo později a postupně se stalo součástí místní paměti i turistického vyprávění.
Název Jarmilina skála se podle regionálních materiálů používá od roku 1910. Tehdy ji měl pojmenovat novopacký gymnaziální učitel nebo profesor podle hrdinky Máchovy básně. V pramenech se však jeho příjmení objevuje v několika odlišných podobách, proto je opatrnější držet se obecného označení.
Dnešní podoba místa navíc neodpovídá představě skály vybíhající do hluboké vody. Místní a turistické materiály vysvětlují rozdíl proměnou Velkého rybníka, jak se Máchovo jezero dříve nazývalo. Uvádějí, že vodní plocha bývala větší a skála zasahovala blíže k vodě. Tento údaj je ale třeba chápat jako součást tradovaného výkladu, nikoli jako přesně doložený hydrologický údaj.
Pomník, který od jezera odvezla historie
Význam Jarmiliny skály výrazně posílil pomník Karla Hynka Máchy. Přibližně třímetrové dílo akademického sochaře Leonarda Rottera bylo na místě odhaleno v srpnu 1936. Připomínalo sté výročí Máchova úmrtí i prvního vydání Máje a bývá označováno za první český pomník věnovaný básníkovi v severních Čechách.
Jeho umístění nebylo náhodné. Mácha měl symbolicky hledět přes jezero směrem k Bezdězu, tedy do krajiny, která se stala jedním z nejdůležitějších obrazů českého romantismu. Pomník zároveň nesl vlastenecký význam v době, kdy se v pohraničí vedly spory o podobu veřejného prostoru, připomínání českých osobností i samotný název jezera.
Po záboru Sudet na podzim roku 1938 byl pomník ze skály odstraněn a podle dostupných zpráv svržen do vody. Při zásahu se poškodila nebo oddělila také hlava sochy. Dílo se však podařilo zachránit, převézt do Bělé pod Bezdězem a obnovit. V červnu 1939 bylo instalováno na návrší Hůrka, někdy uváděném také jako Horka. Právě tam stojí dodnes.
Jarmilina skála jako zastavení u jezera
Skála leží ve Starých Splavech, místní části Doks, přímo u hlavní starosplavské pláže. Z místa se otevírá pohled na Máchovo jezero a za příznivého počasí také na hrad Bezděz. Okolí tvoří borový porost a rekreační zástavba, takže návštěva působí spíše jako krátké literární zastavení než jako výprava do divoké krajiny.
K lokalitě lze dojít od Starých Splavů nebo po cestě mezi Doksy a Starými Splavy. Vhodným pokračováním je Jarmilina stezka podél jezera. Kdo chce sledovat také osud pomníku, může výlet rozšířit o cestu do Bělé pod Bezdězem na návrší, kde Mácha hledí směrem k jezeru.
V letní sezoně je třeba počítat s tím, že skála leží v areálu pláže. Přístup může podléhat jejímu provoznímu režimu, případně vstupnému, které se může měnit. Samotný terén není bezbariérový a skalisko může být kluzké; lezení proto není vhodné chápat jako garantovanou návštěvnickou aktivitu.
Místo mezi literaturou a skutečností
Jarmilina skála je zajímavá právě tím, že na ní lze dobře pozorovat, jak vzniká kulturní paměť. Nejde o historicky doložené místo Jarmilina skoku, ale o krajinný bod, kterému lidé tento význam přiřadili. K literárnímu příběhu se postupně připojil pomník, vlastenecké dějiny i proměna názvu Velkého rybníka v Máchovo jezero.
V roce 2026 na tuto propojenou historii navazují turistické materiály i výlet Po stopách Máchova pomníku z roku 1936. Trasa mezi Jarmilinou skálou a dnešním stanovištěm sochy v Bělé pod Bezdězem ukazuje, že Máchův kraj není jen kulisou básně. Je také příběhem míst, která se měnila, mizela a znovu získávala svůj význam.