Stěny se po nasvícení slabě zeleně rozzáří a v chodbě se za určitých podmínek objevuje stín připomínající lidskou postavu. Právě takové obrazy udělaly z jihlavského podzemí jedno z nejzajímavějších tajemných míst Vysočiny. Přestože se mu běžně říká katakomby, odborně jde především o historické městské podzemí – rozsáhlou síť sklepů, odvodňovacích štol, chodeb a pozdějších technických prostor.
Město pod městem vznikalo po staletí
Podzemí se rozprostírá pod většinou domů historického jádra Jihlavy. Podle turistických materiálů měří jeho síť přibližně 25 kilometrů a zabírá plochu kolem 50 000 metrů čtverečních. Jde o jedno z nejrozsáhlejších městských podzemí v Česku, obvykle uváděné jako druhé po Znojmě. Přesné pořadí však může záviset na způsobu měření a na tom, které části se do celkové délky započítají.
Nejde o jediný tunel vybudovaný v jedné době. Nejstarší podzemní podlaží vznikala patrně už ve 14. století, zhruba jeden až čtyři metry pod povrchem. Později přibývaly hlubší prostory, někde ve dvou až třech úrovních. Chodby se postupně propojovaly se sklepy měšťanských domů, které sloužily hlavně praktickým účelům. Ukládalo se v nich pivo, potraviny, sukno i řemeslné výrobky.
Jihlava je neodmyslitelně spojená se stříbrným hornictvím, samotné městské podzemí však podle současného výkladu nevzniklo jako soustava starých dolů. Představa, že všechny chodby představují pozůstatky těžby stříbra, byla historiky odmítnuta. S hornickou minulostí města se návštěvníci seznámí v samostatné expozici věnované dolování, zpracování rudy a jihlavskému hornímu právu.
Sklepy, voda i válečné kryty
Podzemní prostory se v průběhu staletí měnily podle potřeb města. Některé úzké štoly odváděly vodu a sloužily ke kanalizaci. V 18. století byly části systému pro tento účel upraveny, později do jeho podoby zasáhla výstavba vodovodů a plynovodu. Některé chodby tehdy zanikly pod zásypy.
Novou kapitolu přineslo 20. století. Za druhé světové války byly vybrané prostory využívány jako protiletecké kryty. Následovaly sanace, čištění a zpevňování, při nichž se na některých místech objevily betonové zásahy. První části podzemí se návštěvníkům otevřely v roce 1957. Po dalším uzavření a úpravách se historické podzemí znovu zpřístupňovalo od roku 1991.
Svítící chodba mezi chemií a pověstí
Nejznámější částí prohlídkové trasy je svítící chodba, která leží přibližně 11 metrů pod zemí. Amatérští speleologové ji objevili v roce 1978. Její stěny po předchozím nasvícení slabě luminiscenčně září. Chemické rozbory tento jev spojily s umělým nátěrem obsahujícím mimo jiné minerály wurtzit, willemit a baryt. Nejde tedy o horninu, která by sama od sebe trvale svítila, ani o potvrzený paranormální úkaz.
Účel nátěru není archivně objasněn s naprostou jistotou. Za pravděpodobné se považuje, že vznikl během války jako značení únikových cest nebo přístupů k protileteckým krytům. Tajemnou pověst místa posílila televizní reportáž z roku 1997, při níž kamera během nočního pobytu zachytila stín podobný lidské postavě s přilbou či krátkými vlasy. Záznam však dokládá pouze nejasný stín, nikoli existenci ducha.
Podobně je třeba brát i vyprávění o negativní energii, geologickém zlomu připomínajícím gotickou bránu nebo o průchodu do jiné dimenze. Jde o součást folkloru a mediálního obrazu podzemí. Také historky o nacistech, tibetských mniších a údajných okultních pokusech nemají v dostupných důvěryhodných pramenech spolehlivé potvrzení.
Tři způsoby, jak podzemí poznat
Nejčastější volbou je historický okruh. Během přibližně půlhodinové až čtyřicetiminutové prohlídky návštěvník uvidí původní skálu, cihelné vyzdívky, schodiště, šachty, odvodňovací prvky i rozdíl mezi středověkými sklepy a novodobými betonovými úpravami. Součástí trasy je svítící chodba a expozice věnované středověkému dolování. Podle aktuálně zveřejněných údajů se prohlídky v hlavní sezoně konají každý den, mimo sezonu bývá nutná předchozí domluva.
Samostatný okruh Alfa zavádí do krytu civilní obrany ze 70. let 20. století. Sloužil pracovníkům tehdejšího městského národního výboru a dochovalo se v něm vybavení ošetřovny, spojovací technika, filtry vzduchu, měřiče radiace i dobové vývěsky. Zaznívá zde také autentické rozhlasové hlášení z 20. srpna 1968 o vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Trasa má snížený profil, návštěvníci proto dostávají ochranné přilby.
Dobrodružnější variantou je prohlídka jihlavských kolektorů. Ta kombinuje historické i novější podzemní prostory a vyžaduje pevnou obuv, jistý krok a zvládnutí kovových žebříků s bezpečnostním košem. Vstup je proto povolen od deseti let. Podzemím má podle průvodcovských výkladů protékat či procházet také více než 200 studánek, což je další pozoruhodnost rozsáhlého systému.
Co vědět před návštěvou
Pokladna a začátek prohlídek se nacházejí v ulici Hluboká 1. Trasy nejsou bezbariérové, v podzemí je chladno, vlhko a místy také nízký nebo úzký profil. Děti mohou dovnitř pouze v doprovodu dospělého a vstup není vhodný pro lidi trpící úzkostí z uzavřených prostor. Aktuální časy, ceny a podmínky jednotlivých okruhů je dobré před cestou ověřit u provozovatele Brána Jihlavy, protože se mohou měnit.