Jirkovská synagoga měla v listopadu 1938 skončit v plamenech. Během Křišťálové noci se ji nacisté a jejich stoupenci pokusili zapálit, podle města však místní Němci zabránili úplnému zničení ze strachu, že se oheň rozšíří na okolní domy. Budova tak přežila jednu z nejtemnějších kapitol svých dějin – i když její původní náboženský život už se nevrátil.
Synagoga uprostřed někdejší židovské čtvrti
Stavba vznikla v letech 1846 až 1847 na pozemku červenohrádecké šlechty, uprostřed zástavby, která souvisela s někdejší jirkovskou židovskou čtvrtí. Ta se začala formovat po přemístění židovských obyvatel v letech 1728 a 1729. Povolení ke stavbě udělila hraběnka Marie Gabriela z Rottenhanu, provdaná za hraběte Buquoye. Krajský rabín David Pick z Teplic synagogu slavnostně zasvětil v roce 1853.
Přesný okamžik, kdy přestala sloužit modlitbám a výuce, není spolehlivě doložen. Některé prameny připouštějí, že se v ní židovská komunita scházela ještě v roce 1938. Jisté je, že nacistické násilí a následný válečný vývoj její původní účel ukončily.
Jednoduchá stavba s cennými detaily
Jirkovská synagoga bývá označována jako klasicistní, její východní průčelí však nese také výrazný prvek venkovského baroka: trojúhelný zakřivený štít. Jednoduchý vnější vzhled ukrývá prostor, který je pozoruhodný především svou dispozicí. Hlavní sál je zaklenutý převýšenou valenou klenbou a orientovaný k východu.
Při obnově se znovu zvýraznily prvky typické pro synagogální architekturu. Patří k nim oddělené vstupy pro muže a ženy, ženská galerie, oválné řečniště uprostřed sálu i stupně vedoucí ke svatostánku u východní stěny. Právě tyto detaily pomáhají návštěvníkům představit si, jak mohl interiér fungovat v době, kdy byl středem místní židovské obce.
Od skladiště a sběrny k nové obnově
Za druhé světové války sloužila budova jako skladiště. Po válce její osud nebyl o mnoho příznivější. Až do roku 2016 v ní fungovala sběrna druhotných surovin a během desetiletí došlo k řadě nevhodných úprav. Jednou z nich bylo i snížení původního stropu, které změnilo podobu interiéru.
Město Jirkov synagogu odkoupilo v roce 2016 s plánem vrátit jí důstojnější podobu a využít ji pro kulturní a společenský život. Památková obnova probíhala v širším časovém rámci, který je popisován jako rehabilitace v letech 2012 až 2020. Hlavní přípravné a stavební práce začaly v únoru 2020 a dokončeny byly na podzim téhož roku.
Rekonstrukce odstranila novodobé zásahy z období, kdy objekt sloužil jako výkupna šrotu. Obnovou prošel také dvůr a zpustlá zahrada. Součástí prací bylo rovněž znovuvybudování komunikačního traktu na severní straně synagogy. Výsledkem není návrat k čistě náboženskému využití, ale citlivě obnovený prostor, v němž zůstávají čitelné historické vrstvy budovy.
Místo pro koncerty, přednášky i setkávání
Po rekonstrukci se synagoga slavnostně otevřela v červnu 2021. Nebyla znovu vysvěcena a město ji využívá především jako kulturní a společenské centrum. Konají se zde koncerty, přednášky, jarmarky nebo svatební obřady. Obnovená zahrada s pódiem navíc umožňuje pořádat program také venku.
Interiér nabízí pohodlné sezení přibližně pro 40 lidí, dalších zhruba 20 návštěvníků může využít balkon nebo místa ke stání. Synagoga v ulici 5. května není podle dostupných informací běžně otevřena jako muzeum s pevnou otevírací dobou. Kdo si ji chce prohlédnout, měl by proto sledovat kulturní kalendář města Jirkov a návštěvu spojit s některou z pořádaných akcí.
Jirkovská synagoga je zajímavá právě tím, že není jen připomínkou zaniklé komunity. Je také názorným příkladem toho, jak může památka přežít dramatické dějiny, nevhodné využití i dlouhé chátrání a znovu získat své místo v životě města.