Hrádek Karlík nepatří k památkám, za nimiž se chodí kvůli zachovalým věžím nebo rozsáhlému nádvoří. Na strmém výběžku nad Karlickým údolím z něj zůstaly především drobné zbytky základových zdí, valy a příkop. Přesto má toto místo neobvyklou atmosféru. Spojuje historii Karlštejnska, příběh císařovny Elišky, divoký terén přírodní rezervace i pěkné pohledy do krajiny mezi Českým krasem a Brdy.
Malý hrad ve stínu Karlštejna
Vznik Karlíku se obvykle dává do souvislosti se stavbou nedalekého Karlštejna. Archeologická evidence připouští, že jeho stavitelem mohl být Karel IV., jisté to však není. Turistický materiál věnovaný Cestě císařovny Elišky uvádí jako pravděpodobný rok založení 1358. Hrádek měl zřejmě kontrolovat přirozený vstup do Karlického údolí a cestu mezi Prahou, Mořinou a Karlštejnem.
Podle dochovaných popisů měl lichoběžníkový půdorys. Na severní straně se nacházelo opevnění se vstupní bránou, na jižní pak budova. První spolehlivá písemná zpráva o něm pochází až z roku 1400. Přesný okamžik zániku také neznáme. Pravděpodobně zpustl v souvislosti s husitskými boji a obléháním Karlštejna; jako možné datum se někdy uvádí rok 1422.
Eliška, Karlík a romantická legenda
Jméno hrádku se často objevuje po boku slavného Karlštejna a příběhu Noci na Karlštejně. Pověst inspirovaná kronikářem Václavem Hájkem z Libočan a později literárně zpracovaná Jaroslavem Vrchlickým vypráví o zákazu nocování žen na Karlštejně a o tom, že císařovny mohly pobývat právě na Karlíku.
Historická skutečnost je střízlivější. Představa, že hrádek sloužil jako ubytování pro císařovny a jejich dvůr, je velmi nepravděpodobná. Věžovitá stavba byla podle všeho příliš malá a nepohodlná. Legenda však dodává výletu působivý příběh – zvlášť když člověk stojí na ostrohu a představuje si, jak důležitá mohla být tato poloha v době Karla IV.
Stezkou Karlickým údolím
K hrádku vede červená turistická značka. Od silnice v Karlickém údolí se odbočuje do úvozu a cesta pak stoupá kolem studánky na skalnatý hřbet. Výstup je prudký a po dešti, v zimě nebo při náledí může být nepříjemně kluzký. Pevná obuv je zde důležitější než představa pohodlné procházky k běžně přístupné zřícenině.
Samotný cíl je spíše terénní zastávkou než klasickou památkou s prohlídkovým okruhem. Odměnou je ale pohled do údolí Karlíku a pocit, že člověk objevil místo ukryté mimo hlavní turistický proud. Delší výlet lze naplánovat ze Zadní Třebaně přes Karlštejn, Mořinku, Karlické údolí a Karlík. Trasa měří přibližně patnáct kilometrů a počítá se mezi středně náročné. Z Dobřichovic lze zvolit kratší variantu směrem na Karlík a Mořinku, dlouhou zhruba deset kilometrů.
Karlické údolí je součástí CHKO Český kras a zároveň přírodní rezervací o rozloze přibližně 214 hektarů. Byla vyhlášena v první polovině 70. let a chrání pestrou krajinu Karlštejnské pahorkatiny. Střídají se tu přirozené lesy, dubohabřiny, teplomilné doubravy, skalní stepi a suché stráně. Údolí je zajímavé také geologicky, například travertinovými kaskádami v místě označovaném jako Stydlé vody.
Mořinka a pohledy k Brdům
Výlet nemusí končit u hrádku. Pokračovat lze přes Mořinku, obec s protáhlou návsí a památkově chráněnou zónou, kde zaujme také novodobý menhir. Na vyvýšených cestách mezi Mořinkou, lokalitou U Haknovce a okolními svahy se otevírají výhledy k Hřebenům a Brdským hřebenům. Nejde o jedinou oficiální vyhlídku, spíše o několik míst, kde se krajina na chvíli rozestoupí mezi poli a stráněmi.
V okolí lze narazit také na starý diabasový lom u Karlíku, Karlický potok nebo stopy někdejších mlýnů a chatových osad v údolí. Při pohybu rezervací je třeba držet se cest a respektovat chráněnou vegetaci, skalní stanoviště i geologické útvary. Karlík tak nejlépe funguje jako součást celodenního putování: nejprve za nenápadnou památkou, potom za přírodou a nakonec za širokým pohledem do krajiny, která začíná jen kousek od Prahy.