Stačí nasadit brýle a ocitnout se na hlučínském náměstí v první polovině 20. století. Právě takový zážitek nabídlo Muzeum Hlučínska, které v únoru 2022 rozšířilo svou stálou expozici o virtuální realitu. Návštěvníci se díky ní mohli podívat i na místa a stavby, které už v dnešním Hlučíně nenajdou, například na zaniklou kapli.
Nešlo přitom jen o sledování předem připraveného filmu. Brýle a sluchátka měly člověka vtáhnout do prostředí města a nabídnout mu interaktivní cestu minulostí. V době uvedení se podle dostupných informací jednalo o průkopnické využití této technologie v českém muzejnictví. Záměrem bylo oslovit také děti a mladší návštěvníky, pro něž může být virtuální prostředí přirozenější než klasický historický výklad.
Místo velkých dějin stojí konkrétní lidé
Virtuální realita je součástí expozice Kdo jsou lidé na Hlučínsku, která byla otevřena v roce 2014. Už její název naznačuje, že muzeum se nesoustředí pouze na data, mapy a politická rozhodnutí. Hlavní pozornost věnuje lidem, jejich vzpomínkám, fotografiím, dokumentům a předmětům každodenního života.
Hlučínsko je totiž region, v němž se otázka identity nedá oddělit od dějin hranic. Území mezi Ostravou a Opavou připadlo po roce 1742 Prusku a později Německu. Po vzniku Československa se stalo součástí nového státu, ale v roce 1938 se znovu ocitlo v Německu. Proměny státní příslušnosti se propsaly do jazyka, rodinných osudů i pocitu, kam vlastně místní obyvatelé patří.
Hranice, válka a rodinné vzpomínky
Původní expozice byla rozdělená do několika částí. Venkovní časová osa připomínala hlavní historické zlomy, zatímco vnitřní prostory se věnovaly hranicím, válkám, armádám, rodině, hospodářství a státní správě. Podkroví pak dávalo prostor jednotlivým lidským příběhům.
Důležitým tématem je druhá světová válka. Podle historických údajů citovaných v médiích muselo přibližně 12 000 mužů z Hlučínska narukovat do německé armády. Nucená služba ve Wehrmachtu představuje jednu z bolestivých zkušeností, které pomáhají vysvětlit složitý vztah regionu k českým, německým i slezským dějinám. Expozice se k podobným tématům přibližovala prostřednictvím konkrétních osudů, nikoli anonymního výkladu.
Součástí muzea byly také dokumentární filmy s pamětníky. Kratší snímky v přízemí doplňoval delší dokument v podkroví. Osobní svědectví tak dávala historickým událostem lidský rozměr a ukazovala, že dějiny se neodehrávají jen v učebnicích, ale také v kuchyních, rodinných albech a vzpomínkách několika generací.
Expozice se připravuje na novou podobu
Stálá expozice nyní prochází revitalizací a podle aktuálních informací je dočasně uzavřená. Muzeum chce její obsah nově uspořádat, využít modernější audiovizuální techniku a posílit interaktivní prvky. V roce 2026 se objevila také objednávka technologie XR ke stálé expozici. Není však vhodné automaticky předpokládat, že jde o totožný systém jako u původní virtuální reality nebo že je nová instalace už přístupná veřejnosti.
Termín znovuotevření se může měnit, proto je dobré ověřit aktuální stav přímo u muzea. Jisté je, že Hlučínsko má pro podobné muzeum mimořádně silný příběh: proměnlivé hranice, válečné zkušenosti i hledání identity zde nejsou vzdálenou historií, ale součástí rodinné paměti.
Za historií do centra Hlučína
Muzeum Hlučínska sídlí v areálu hlučínského zámku v Zámecké ulici, přímo v centru města. Od autobusového nádraží je vzdálené přibližně 200 metrů, vlakové nádraží leží asi kilometr daleko. Kromě muzejních výstav mohou návštěvníci zavítat také do expozice Cesta k nebesům v podkroví kostela svatého Jana Křtitele, která spojuje audiovizuální výklad s vyhlídkou na Hlučín.
Muzeum provozuje rovněž knihovnu a badatelnu zaměřenou na regionální literaturu, historii, osobnosti a výtvarné umění. Hlučín tak může být zajímavým cílem nejen pro rodiny, které hledají názornější setkání s minulostí, ale i pro každého, kdo chce pochopit, proč jsou dějiny českých regionů často mnohem vrstevnatější než hranice na dnešní mapě.