Stačil jednoduchý mechanismus, pevná litina a trochu síly v ruce. Mlýnky na maso, mák, kávu nebo obilí bývaly běžnou součástí domácností, dnes však často působí jako malé technické památky. V Ostravě je možné si jich prohlédnout desítky v Muzeu a galerii Mlejn, které sídlí v budově někdejšího krupného mlýna Samuely & Wechsberg.
Od parního mlýna k muzejní expozici
Historie domu na adrese Nádražní 3136/138A sahá do roku 1886. Tehdy zde firma Samuely, Wechsberg & Co. postavila krupný mlýn poháněný parním jednoválcovým strojem. Výkon se k jednotlivým zařízením přenášel pomocí transmisí a kožených řemenů – tedy systémem, který dnes návštěvník zná spíše z technických muzeí než z běžného provozu.
Mlýn fungoval do období první světové války. Později objekt využívala vídeňská firma vyrábějící víno a likéry a po druhé světové válce, po znárodnění, připadl státnímu podniku Technomat. Expozice, připravovaná na přelomu let 2009 a 2010, tak není umístěna v náhodné historické budově. Samotný prostor připomíná dobu, kdy obilí a další suroviny patřily k důležitým součástem ostravského hospodářství.
Ostrava, která měla své mlýny
Muzeum vypráví o pěti mlýnech na území Moravské Ostravy a o dalších třech v Přívoze. Staré mapy, fotografie a plánky doplňují srovnávací záběry míst, kde tyto provozy kdysi stávaly. Díky tomu se dějiny města neomezují jen na známé továrny, doly a hutě. Ostrava měla také zemědělské a mlynářské zázemí, které ustupovalo rychlé industrializaci.
Právě v tom spočívá půvab Mlejna. Návštěvník zde nesleduje pouze vývoj jednoho řemesla, ale proměnu celého města. Parní technologie v původním mlýně představuje průmyslovou minulost, zatímco ruční pomůcky připomínají každodenní práci v domácnostech i menších hospodářstvích.
Porkert: česká značka, která vydržela generace
Výraznou část sbírky tvoří kuchyňské strojky značky Porkert. V dobových údajích z roku 2012 bylo uváděno 61 kusů, od nejstarších výrobků z počátku 20. století po novější modely. Číslo nemusí odpovídat dnešnímu stavu expozice, dobře však ukazuje rozsah sběratelského zájmu.
Kořeny značky leží ve Skuhrově nad Bělou. Josef Porkert si tam v roce 1881 pronajal Růženinu huť a vybudoval slévárenský podnik. Vedle kamen, strojních součástek a rámů pro klavíry se zde na začátku 20. století začaly vyrábět také kuchyňské strojky. U prvního proslulého mlýnku na maso se uvádí období 1905 až 1906: jeden údaj souvisí s licencí, druhý se zahájením velkosériové výroby.
Porkertovy výrobky nebyly jen mlýnky na maso. Sortiment zahrnoval zařízení na mák, koření, obilí, strouhanku a kávu, lisy a drtiče ovoce, odpeckovávače nebo drtiče ledu. Ve sbírce se objevují také odšťavňovače, food choppery, váhy, mlýnky na barvy a dokonce stará žehlička amerického vzoru. Podle firemní historie dosahovala produkce v roce 1928 přibližně 400 000 kusů ročně a zhruba tři čtvrtiny směřovaly na export.
Jak fungoval mlýnek na mák?
Jedním z dobře představitelných exponátů je hliníkový mlýnek na mák IDEAL z roku 1950. Má litinovou konstrukci, hliníkovou násypku a límec, dřevěnou rukojeť a označení PORKERT i MADE IN CZECHOSLOVAKIA. V evidenci muzea je veden pod inventárním číslem PS16.
Princip takového strojku je překvapivě prostý. Mák se dostává mezi dva kotouče, z nichž jeden zůstává pevný a druhý se otáčí. Třením se semena rozmělní a vznikne surovina používaná například při pečení. Na podobném principu bylo možné zpracovávat také obilí nebo koření. Robustní konstrukce a absence složité elektroniky vysvětlují, proč některé strojky sloužily po desetiletí.
Strojírenská paměť v rukou sběratele
Za vznikem ostravské sbírky stál sběratel a výtvarník Eduard Riedl, který shromáždil mimořádné množství Porkertových mlýnků. Muzeum je tak také příběhem soukromé iniciativy a snahy zachránit předměty, které by jinak snadno skončily jako nepotřebné kuchyňské vybavení.
Výroba ve Skuhrově nad Bělou nakonec skončila po finančních potížích a pod tlakem levných asijských kopií. V době největší slávy zde podle dobových údajů pracovalo přibližně 500 lidí. Původní areál byl později zdemolován a část historického dědictví se podařilo uchovat díky obci i sběratelům.
Muzeum Mlejn může zaujmout milovníky techniky, historie Ostravy i návštěvníky, kteří si pamatují podobné strojky z kuchyní svých prarodičů. Expozici lze podle dostupných informací navštívit samostatně nebo s výkladem a někdy bývají součástí programu také ukázky mletí. Protože se aktuální otevírací doba může měnit, je vhodné návštěvu předem ověřit u provozovatele.