Neobnovoval se celý Bartošovický potok, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale jeho pravostranný přítok označovaný jako PP č. 2 Bartošovického potoka. Právě v katastru Bartošovic v Orlických horách dostal v letech 2020 až 2021 nový, přirozenější charakter. Z původně napřímeného a zahloubeného koryta se stal členitější horský tok, který má vodu zpomalovat, zadržovat a nabídnout více prostoru rostlinám i živočichům.
Od geometrického koryta k meandrům
Původní úpravy proměnily potok v pravidelný lichoběžníkový kanál. Na některých místech jeho břehy zpevňovaly betonové žlabovky nebo dřevěná tyčovina. Takové koryto sice vodu rychle odvádí, zároveň jí však neposkytuje mnoho míst, kde by se mohla rozlévat, zpomalit nebo vytvořit rozmanité podmínky pro život.
Revitalizovaný úsek měří 749 metrů a dalších 86 metrů připadá na napojení koryt k tůním. Nové uspořádání podporuje přirozené korytotvorné procesy a meandrování. Tok tak není odkázán na jedinou rovnou linii, ale může se v krajině chovat pestřeji a postupně si vytvářet vlastní drobné tvary.
Součástí úprav je 18 balvanitých skluzů s tůní a dalších 30 skluzů bez tůně. U soutoku s hlavním Bartošovickým potokem vznikl samostatný balvanitý skluz dlouhý sedm metrů. Kameny zde nejsou jen stavebním prvkem. Rozčleňují proud, pomáhají výškově stabilizovat koryto a vytvářejí různě rychlá místa, která mohou využívat vodní organismy.
Tůně jako malé světy v potoční nivě
V nivě přibylo jedenáct biotopových tůní. Dvě jsou průtočné, devět neprůtočných a dohromady zadržují přibližně 1 181 metrů krychlových vody. Jejich hloubka se pohybuje zhruba od 15 centimetrů do 1,35 metru. Právě taková rozmanitost je důležitá: tůně se liší teplotou, rychlostí proudění i množstvím vody a každá může nabídnout jiné podmínky.
V samotném toku vzniklo také 39 balvanitých rybích úkrytů a šest těsnicích srubových stěn. Členitější dno a břehy poskytují úkryty rybám i dalším vodním živočichům. Revitalizace tak vytvořila předpoklady pro pestřejší biotop, nelze však bez dlouhodobého sledování tvrdit, že se v úseku prokazatelně vrátily konkrétní druhy nebo populace.
Podle údajů o hlavním Bartošovickém potoce se v jeho vodách vyskytují například pstruh potoční, vranka obecná a v menším počtu také střevle potoční. Tyto informace se vztahují k toku jako celku a není možné je automaticky přenášet na každou nově vybudovanou tůň.
Voda, která zůstává v krajině
Smyslem projektu nebylo pouze zlepšit vzhled potoka. Členitější koryto, tůně a mokřadní niva mají pomoci zadržovat vodu a zlepšit hydrologické poměry v povodí. V horské krajině, kde se voda může po přívalových srážkách rychle soustředit v údolí, jde o důležitou protipovodňovou i retenční funkci.
Novou podobu území doplnila výsadba 123 stromů a 1 127 keřů, celkem tedy 1 250 dřevin. Břehová zeleň časem poskytne stín, kořeny pomohou stabilizovat půdu a porosty vytvoří další úkryty. Revitalizace tak propojuje vodní tok s jeho nivou místo toho, aby potok fungoval jako izolovaný příkop.
Stavbu realizovaly Lesy České republiky v rámci programu Vracíme vodu lesu. Práce začaly v srpnu 2020 a skončily na konci srpna následujícího roku. Projekt následně získal ocenění Vodohospodářská stavba roku 2021 v kategorii staveb zaměřených na zadržování a usměrňování povrchových vod.
Tip na vnímání krajiny u Bartošovic
Bartošovický potok patří k typickým horským tokům Orlických hor. Hlavní tok pramení v lesích severovýchodně od Panského Pole, protéká mimo jiné Haničkou, Údolíčkem a Bartošovicemi a po zhruba čtyřech kilometrech se vlévá do Divoké Orlice. Horní úseky jsou převážně přírodní, zatímco výraznější technické úpravy se nacházejí především v zastavěných částech obce.
Revitalizovaný přítok není podle dostupných údajů samostatným turistickým cílem s vyznačenou stezkou nebo vyhlídkou. Zajímavější je vnímat ho jako součást krajiny Bartošovic a jako ukázku toho, co se s vodním tokem může změnit, když dostane více prostoru. Při návštěvě je vhodné zůstávat na veřejných cestách, nevstupovat do koryta ani tůní a respektovat okolní louky, pastviny a citlivé prostředí CHKO Orlické hory.