Lesní sklárna nebyla jen malá dílna ukrytá mezi stromy. Potřebovala suroviny, palivo, zkušené pracovníky i vhodné obchodní zázemí. Právě tento širší obraz sklářství v krajině na pomezí Čech, Moravy a Kladska představuje expozice v Městském muzeu Lanškroun. Nezaměřuje se pouze na hotové nádoby a dekorativní předměty, ale vysvětluje také podmínky, ve kterých sklo po staletí vznikalo.
Od dřeva a popela k průsvitnému výrobku
Základem výkladu je samotná výroba skla. Mezi hlavní suroviny patřil křemen, vápenec, dřevo a potaš. Ta se získávala z dřevěného popela a její výroba představovala další velkou zátěž pro okolní lesy. Dřevo totiž nesloužilo jen k získávání popela, ale také jako palivo pro pec, v níž se směs tavila při vysoké teplotě.
Expozice připomíná rovněž sklářské nářadí. Jeho základní podoba se od počátků řemesla proměňovala jen pomalu, protože vycházela z praktických potřeb práce s roztavenou sklovinou. Návštěvník tak může lépe pochopit, že za vystavenými výrobky nestála pouze výtvarná představa, ale také přesně zvládnutá technologie a náročná ruční práce.
Proč lesní hutě zanikaly
Umístění skláren v lesích mělo logický důvod: v jejich okolí bylo dost dřeva pro provoz pece i pro výrobu potaše. Jakmile se však zásoby dřeva vyčerpaly, huť se často zastavila nebo přesunula jinam. Tento vztah mezi řemeslem a krajinou patří k nejzajímavějším tématům expozice. Ukazuje, že zánik řady skláren nebyl náhlou záhadou, ale důsledkem náročného výrobního systému.
Historický okruh sklářství zasahoval řadu míst v okolí. Patřily k nim například Mladkov, Těchonín, Celné, Lichkov, Jamné, Orličky, Mlýnice, Bílá Voda, Moravský Karlov, Stříbrnice, Kunčice, Sklené, Františkov nebo Branná. Sklářské provozy se nacházely také na území Kladska. Přesný počet hutí v jednotlivých obcích ale není vždy spolehlivě doložený a některá místa by vyžadovala podrobnější historický či archeologický průzkum.
Schürerové: od hutě k šlechtickému dvoru
Výraznou osobností regionálního sklářství byl Dominik Schürer, sklářský mistr a podnikatel spojený s Mlýnicí, dnešním Mlýnickým Dvorem. Jeho výrobky si získaly věhlas a dostaly se až k císařskému dvoru v Praze. Příběh jeho rodiny ukazuje, jak významnou pozici mohl schopný sklář v raném novověku získat.
Dominik Schürer byl spolu s příbuznými Valentinem, Kašparem, Paulem a Martinem 1. července 1592 povýšen císařem Rudolfem II. do šlechtického stavu s přídomkem z Waldheimu. O dva roky později získal do správy sklárnu, dvůr a mlýn v Mlýnici. V roce 1598 zde nechal vybudovat kostel a malý renesanční zámek.
Mlýnický Dvůr přitom nebyl pouze výrobním areálem. Za Schürerů fungoval také jako hospodářské a společenské centrum. Dominik měl například právo usazovat řemeslníky, provozovat některé živnosti a využívat zdroje potřebné pro chod hutě. Sklářství tak v expozici vystupuje jako součást širšího života regionu, nikoli jako izolované zaměstnání několika hutníků.
Od renesance k secesi
Jádrem expozice je kolekce skleněných výrobků z produkce skláren v jednotlivých historických etapách od renesance po secesi. Předměty dovolují sledovat proměny tvarů, zdobení i vkusu a zároveň je zasadit do výrobního prostředí, které přibližují suroviny a nástroje. Díky tomu návštěva není jen přehlídkou hezkých exponátů, ale také lekcí z techniky, hospodářství a regionálních dějin.
Expozice v obnovené podobě
V roce 2022 prošla sklářská expozice reinstalací v souvislosti s rekonstrukcí přízemí lanškrounského zámku. Dostala částečně nový výstavní fundus a novou grafiku včetně anglické mutace. Další obnova popisek a příprava propagačních materiálů v angličtině, němčině a polštině byla plánována na jaro 2023. S tématem se spojila také doprovodná akce SKLO LIVE!, která nabídla ukázky sklářských technik.
Muzeum sídlí v areálu zámku na náměstí A. Jiráska. Expozice je vhodná i pro návštěvu za nepříznivého počasí a lze ji spojit s dalšími muzejními sály. Provoz jednotlivých částí muzea se však může měnit; aktuální oznámení uvádí kvůli rekonstrukci uzavření některých jiných expozic, zatímco sklářská měla zůstat přístupná. Před cestou je proto vhodné ověřit stav u muzea.