Jen máloco z původního hradu Klabava je dnes patrné na první pohled. Přesto má místo u Ejpovic své kouzlo: na nevýrazné ostrožně nad tokem Klabavy či Klabavky se zachovaly pozůstatky drobného středověkého sídla, které se v pramenech objevuje také jako Hrádek nad Klabavou, Hrádek u Ejpovic nebo Starý zámek. Nečeká tu mohutná věž ani zachované nádvoří. Hodnota lokality spočívá především v příběhu, terénu a vědomí, že právě tudy vedla důležitá cesta krajinou.
Hrádek nad cestou do Čech
První písemná zmínka o místě se vztahuje k roku 1331 a spojuje je s plzeňským měšťanem Konrádem z Dobřan. Podle tradice hrad stával u někdejší královské cesty z Norimberka do Prahy. Malé opevněné sídlo tak mohlo poskytovat zázemí i ochranu lidem, kteří se po významné komunikaci pohybovali.
Stavba měla spíše podobu malého hrádku blízkého tvrzi. Stála na ostrožně nad údolím toku a její obranu doplňoval příkop. Dnes už jsou tyto prvky čitelné hlavně v terénu. Hradní areál navíc nebyl rozsáhlý, takže od něj nelze očekávat podobný zážitek jako u velkých šlechtických hradů.
Vládci z Ejpovic a postupný zánik
Ve druhé polovině 14. století se lokalita spojila s vladyky z Ejpovic. Roku 1375 jsou uváděni Štěpán a Zifríd z Ejpovic, kteří se usadili na Starém zámku. O několik let později, v roce 1379, hrad získal Ctibor ze Švamberka. Mezi dalšími držiteli se objevují například Beneš z Ejpovic a Staněk z Pavlovic.
Historické zprávy zároveň ukazují, že význam sídla postupně slábl. Specializované popisy uvádějí opouštění objektu na konci 15. století. V roce 1537 se o něm mluví už jen jako o dvoře a roku 1591 jako o zpustlém zámečku. Tyto údaje je vhodné chápat jako doklady postupného chátrání a ztráty původní funkce, nikoli jako jedno přesné datum, kdy hrad definitivně zanikl.
Významný zlom nastal po roce 1537. Tehdy byly Ejpovice, místní tvrz, Kyšice a Hrádek prodány městu Plzni. Podle obecních historických údajů už potom Starý zámek nebyl znovu obydlen.
Moderní trať poškodila staré sídlo
Dnešní podoba lokality je z velké části výsledkem výstavby železnice. Trať mezi Prahou a Plzní byla v tomto úseku vybudována roku 1861 a vede těsně kolem bývalého hradu. Stavba výrazně narušila zejména severní část areálu, takže z původního sídla zůstalo jen torzo zdiva a terénní pozůstatky.
Právě tento kontrast dává místu zvláštní atmosféru. Na jedné straně stojí stopa středověkého opevnění spojeného s dávnou cestou, na druhé straně technická infrastruktura, která změnila podobu krajiny a částečně překryla její starší příběh. Hrádek je dnes evidován jako území s archeologickými nálezy kategorie ÚAN I, tedy jako místo s jednoznačně doloženým výskytem archeologických nálezů.
Co čekat při návštěvě
Zřícenina není podle dostupných údajů značená a vstup je volný. Přístup bývá popisován z Klabavy po silnici směrem na jih; za železničním mostem se odbočuje vlevo přibližně po sto metrech. Přesná adresa u lokality není běžně uváděna, praktičtější je proto pracovat s mapou a přibližnou polohou 49.74819, 13.54298.
Nejdůležitější je bezpečnost. Hrádek leží těsně u železniční trati. Návštěvníci by se neměli přibližovat ke kolejím, vstupovat do kolejiště ani se pohybovat v nebezpečném prostoru u trati. Je nutné respektovat aktuální stav místa, případné zákazy a upozornění v terénu. Lokalita není klasickou turistickou atrakcí se zpřístupněnými interiéry; člověk zde uvidí především zbytek zdiva, terénní náznaky a okolní krajinu.
Výlet za historií Ejpovic
Návštěvu Hrádku lze spojit s poznáváním širšího okolí Ejpovic a Klabavy. Krajina připomíná nejen středověké komunikace a drobná šlechtická sídla, ale také pozdější železářskou tradici a těžbu železné rudy. Výletní program může doplnit vodní nádrž Klabava nebo Ejpovické útesy, k nimž vede žlutě značená trasa z Klabavy do Ejpovic.
Klabavský hrádek tak osloví hlavně ty, kteří rádi hledají méně známé památky a dokážou číst historii i z nepatrných stop. Nejde o místo kvůli velkolepým ruinám, ale o nenápadnou archeologickou lokalitu, v níž se potkává středověk, zánik drobného sídla a moderní železnice.