Starý Plzenec má za sebou příběh plný zvratů. Z někdejšího významného přemyslovského centra se po založení Nové Plzně stalo sídlo na okraji hlavního dění. Jeho obyvatelé se však se ztrátou výsad nesmířili. Po dlouhá desetiletí připomínali svou městskou minulost a usilovali o návrat práv, která podle svého přesvědčení jejich obci náležela.
Právě tomuto tématu se bude věnovat přednáška Staroplzenecký boj za práva. Uskuteční se ve čtvrtek 17. září 2026 od 18 hodin v obřadní síni Městského úřadu Starý Plzenec na Masarykově náměstí 121. Vstup je podle zveřejněných informací zdarma.
Od Staré Plzně k městu na Úslavě
Kořeny Starého Plzence sahají k hradišti, které bylo v raném středověku významným správním bodem Plzeňska. První písemná zpráva o hradišti Plzeň pochází z roku 976. Dnešní Starý Plzenec je historickým pokračovatelem této Staré Plzně, jejíž význam přesahoval místní okolí.
Zásadní změnu přineslo založení Nové Plzně kolem roku 1295. Nové sídlo leželo výhodněji a postupně na sebe převzalo městské funkce i část obyvatel. Staré Plzni tím začal ubývat politický a hospodářský význam. Nezanikla, její postavení se však v dalších staletích výrazně proměnilo.
Zatímco dříve byla spojena s královskou správou a její obyvatelé požívali značné míry svobod, od poloviny 15. století se dostávala do rukou šlechty. Mezi držitele panství patřili například Šternberkové, Kokořovci z Kokořova a Černínové z Chudenic.
Svobody, které vystřídala robota
Právě přechod pod vrchnostenskou správu se stal jedním z hlavních důvodů pozdějšího napětí. Obyvatelé Staré Plzně byli v době královské správy osvobozeni od většiny poddanských povinností. Po změně poměrů se však znovu ocitli pod tlakem dávek a robotních povinností.
Hlavní spor se podle regionálních a městských podkladů odehrával přibližně od poloviny 17. století do konce 18. století. Plzenečtí požadovali uznání starších městských svobod a především omezení či zrušení roboty. Se svými žádostmi se obraceli nejen na vrchnost, ale také do Prahy a Vídně.
Nešlo přitom pouze o formální označení obce. Právní postavení města ovlivňovalo každodenní život – míru povinností, rozsah samosprávy i prestiž obce. Starý Plzenec během 18. století klesl na úroveň vsi, přesto jeho obyvatelé nepřestávali zdůrazňovat, že jejich obec má starobylé městské kořeny.
Návrat městského postavení
Vývoj se začal obracet až v 19. století. Dostupné podklady uvádějí obnovení postavení městečka či městyse v letech 1845–1846. Rozdíl mezi oběma roky může souviset s odlišným okamžikem právního rozhodnutí a jeho administrativního nebo praktického uplatnění.
Definitivní povýšení na město je nejlépe doloženo rokem 1902. Tehdy bylo vydáno nejvyšší rozhodnutí, jehož datum připadá na 14. března. Po staletích sporů tak Starý Plzenec znovu získal městské postavení, které odpovídalo jeho historickému významu.
Přednáška jako začátek výpravy do historie
O dlouhém zápasu bude hovořit PhDr. Jan Lhoták, Ph.D., historik působící na Filozofické fakultě Západočeské univerzity a kurátor Muzea Šumavy. Akce je součástí cyklu Akademie Staré Plzně, připravovaného u příležitosti 1050. výročí první písemné zprávy z roku 976.
Návštěvu přednášky lze spojit s procházkou po místech, která dějiny Starého Plzence připomínají dodnes. Na vrchu Hůrka se nachází pozůstatky hradiště a rotunda svatého Petra a Pavla, v historickém jádru stojí další kostely a nad městem se zvedá hrad Radyně. Ten byl dokončen za Karla IV. roku 1361 a souvisel s novým uspořádáním královské správy v regionu.
Starý Plzenec tak nabízí víc než jen jednu kapitolu regionálních dějin. Je místem, kde lze v krajině sledovat proměnu významného hradiště, ústup starého města ve prospěch Nové Plzně i vytrvalou snahu místních obyvatel znovu obhájit svou identitu a práva.