Největší kouzlo Muzea historických kočárů Václava Obra nespočívá jen v množství vystavených vozů. Návštěvník tu zároveň nahlédne do práce lidí, kteří dokázali z poškozených dřevěných konstrukcí, kol, kovových součástí a textilií znovu vytvořit funkční kočár. Muzeum v Čechách pod Kosířem tak není pouze sbírkou starých předmětů, ale také příběhem jejich záchrany.
Od sběratelského snu k vlastnímu muzeu
Za vznikem muzea stojí Václav Obr, jeho zakladatel, ředitel i restaurátor. Budování expozice se věnoval vlastními silami a využil při tom také celoživotní úspory a zkušenosti získané při opravách historických vozů. Veřejnosti se muzeum poprvé otevřelo 11. července 2009, základní kámen budoucího areálu byl podle muzea položen o několik let dříve, v listopadu 2006.
Expozice vyrostla v prostoru spojeném s průmyslovou minulostí obce. Muzeum sídlí na místě bývalé továrny na hasicí stříkačky Antonína Smekala, založené roku 1820. Z původního továrního komplexu se zachovala jedna budova, v níž dnes působí hasičské muzeum. Návštěva obou míst proto může nabídnout zajímavý pohled na dvě rozdílné, ale podobně praktické oblasti někdejší výroby.
Smuteční vozy, arcibiskupské kočáry i saně
V muzeu je k vidění zhruba padesát kočárů a saní. Mezi exponáty patří reprezentativní arcibiskupské kočáry, biskupské vozy, pohřební kočáry i největší smuteční kočár uváděný v rámci expozice. Samostatnou pozornost si zaslouží také sbírka kočárových luceren, které nebyly jen ozdobou. Po setmění zajišťovaly posádce světlo a zároveň dotvářely vzhled celého vozu.
Řada vystavených kočárů je podle provozovatele stále provozuschopná. Nejde tedy o exponáty odsouzené pouze k nehybnému vystavení za sklem. Vozy mohou být využívány například při svatbách, pohřbech, projížďkách nebo filmovém natáčení. Právě tato možnost připomíná, že historický kočár nebyl jen luxusním dopravním prostředkem, ale také promyšleným technickým a řemeslným výrobkem.
Muzeum, kde je vidět práce restaurátorů
Kočár se nedá zachránit jediným zásahem. Obnova může zahrnovat dřevěné části karoserie, loukoťová kola, kované součásti, lampy, čalounění, textilie, koberce nebo kočárová linolea. V muzeu proto nechybí restaurátorská dílna a ukázky původních výrobních postupů. Návštěvník si díky nim snáz představí, kolik různých dovedností bylo k výrobě i opravě jediného vozu potřeba.
Restaurátorská činnost muzea navazuje na snahu zachovat řemesla, která s rozvojem automobilismu postupně mizela. Patří k nim například kolářství, sedlářství, kovářství, čalounictví nebo výroba kočárových lamp. Muzeum připomíná také české, moravské a slezské stavitele kočárů a další řemeslníky, jejichž práce se v dnešním běžném životě téměř vytratila. Kromě samotných oprav nabízí i průzkumy, určování původu a historie kočárů nebo odhad jejich ceny.
Tip na výlet pod Velký Kosíř
Čechy pod Kosířem se hodí pro výlet, při němž nemusíte zůstat jen u jedné expozice. V bezprostřední blízkosti muzea stojí zámek s parkem a hasičské muzeum. Okolí Velkého Kosíře pak nabízí další cíle pro pěší výlet. Muzeum je proto možné zařadit do celodenního programu, v němž se střídá historie šlechtického sídla, technické památky a krajina Hané.
Prohlídky muzea jsou komentované a v hlavní sezoně obvykle začínají v několika pevných časech během dne. Od dubna do září 2026 má být otevřeno od úterý do neděle a ve svátky, v říjnu pak o víkendech a svátcích. Protože se otevírací doba i program mohou měnit, je vhodné ověřit aktuální údaje před cestou. Adresa muzea je náměstí Svobody 377 v Čechách pod Kosířem.
Rok 2026 má přinést také novou expozici nazvanou Kočáry slavných osobností, kterou muzeum avizuje od 3. dubna. K pravidelným tematickým událostem patří například červencový Josefkol, setkání mistrů kolářského a kočárnického řemesla a mistrů opratí. Právě při podobných akcích vyniká hlavní význam muzea: historické vozy tu nejsou němou dekorací, ale živou připomínkou techniky, práce a společenského života minulých generací.