Jen málokterá obec na Prostějovsku má tak výraznou historickou dominantu, jakou je Stínava. Kostel Povýšení svatého Kříže stojí na nízkém návrší v jižní části návsi, nad rybníkem, a na první pohled zaujme mohutným zdivem, věží i opěrnými zdmi. Na místě se přitom setkávají dějiny sahající hluboko do středověku s tradicí poutí, která se v různých podobách připomíná dodnes.
Kostel s kořeny ve 12. až 13. století
O přesném stáří stavby nepanuje úplná shoda. Obecní materiály ji kladou přibližně do 12. století, jinde se uvádí století třinácté. Jisté je, že jde o mimořádně starou stavbu, jejíž původní podoba byla patrně románská nebo přechodná mezi románským a gotickým slohem. Nejstarší částí mělo být menší kněžiště.
Dnešní kostel tvoří obdélná loď, odsazené pětiboké kněžiště, západní věž a jižní sakristie. Stěny vznikly z kamene a drobného kameniva spojovaného hliněnou maltou. Stavba v minulosti čelila značnému namáhání: těžká klenba tlačila na zdivo a stabilitu narušovaly také hroby kolem kostela. Právě proto byly k nárožím postupně přidány mohutné opěrné zdi.
Výraznými opravami prošel kostel například v letech 1698, 1871, 1874 a 1907. Při rekonstrukci v 19. století byla snesena klenba nad kněžištěm; starší klenba nad lodí zanikla zřejmě už dříve. Přestavby změnily některé části interiéru, základní historický ráz stavby však zůstal zachován.
Fresky, sanktuárium a zvon, který přežil války
Opravy přinesly také pozoruhodný objev. V kněžišti byly odkryty gotické nástěnné malby, pravděpodobně kdysi překryté bílým nátěrem v období reformace. Dochované výjevy bývají spojovány se svatým Vojtěchem a svatou Kateřinou. Zmiňováno je také vyobrazení Panny Marie s apoštoly a latinský nápis, jehož význam lze přeložit jako prosbu o přímluvu Svaté Boží Rodičky. U některých motivů ale zůstává určení opatrné a nelze vyloučit, že pod novějšími vrstvami omítky se skrývají další malby.
V levé části kněžiště se nachází kamenné sanktuárium. Jde o schránku určenou k uchovávání posvěcených hostií z doby, kdy ještě nebyly běžnou součástí kostelního vybavení monstrance a tabernákula.
Nejstarším cenným kusem je zvon z roku 1490. Je opatřen latinským nápisem s přáním pokoje od „Krále slávy“ a pozoruhodné je, že přežil rekvizice za první i druhé světové války. V kostele se dochoval také barokní obraz Nanebevzetí Panny Marie od neznámého autora, který byl roku 1866 darován místním revírníkem Antonínem Mayerem. Starší kazatelna a křtitelnice z roku 1666 byly později přeneseny do Drahan.
Od poutních procesí ke kapličce Na Zábraní
Stínavský kostel nebyl jen místem pro bohoslužby místních obyvatel. Přicházela k němu procesí ze Ptení a okolí a od konce 17. století do začátku 20. století sloužil jako filiální kostel ptenské farnosti. Okolí kostela bývalo hřbitovem: na jižní straně se pohřbívali Stínavští, na severní lidé ze sousedního Vícova. Hřbitov zanikl v roce 1874, stejně jako zdejší kostnice.
Samostatným cílem krátké vycházky může být kaplička Na Zábraní, stojící nad studánkou. Její historie má doloženou i pozdější podobu: zakládací listina z roku 1764 se vztahovala k původní kapličce zasvěcené Panně Marii a starší dřevěná stavba byla roku 1881 nahrazena zděnou.
Studánka mezi vírou a pověstí
Voda ze studánky bývala považována za léčivou. Lidé si pro ni chodili i z větší dálky a podávali ji nemocným. Její léčivé účinky však patří do oblasti lidové víry a tradice, nikoli mezi současně doložená zdravotní tvrzení. Voda se podle místního zvyku světila v neděli po svátku Povýšení svatého Kříže.
S pramenem se pojí také vyprávění o Cyrilu a Metodějovi. Podle legendy měli ve Stínavě kázat a křtít právě u zdejší studánky. Jde ale o tradované podání, nikoli o historicky potvrzenou událost. Živou součástí místní poutní tradice zůstává slavnostní mše u kapličky, která se podle obce koná každoročně na svátek Cyrila a Metoděje.
Při návštěvě je dobré počítat s tím, že kostel nemusí být běžně otevřený a aktuální termíny bohoslužeb či slavností je vhodné ověřit u obce nebo farnosti. Stejně tak se může měnit přístup ke studánce a kvalita vody. Už samotný pohled na stínavský kostel, jeho starobylé zdivo a krajinu kolem návsi však ukazuje, jak silně se tu dodnes prolíná středověká památka s živou pamětí místa.