Skleněná Žena s holubicí se tyčí ve foyer před velkým oknem, za nímž se otevírá výhled na Hradčany. Přibližně pět metrů vysoká plastika Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové patří k nejvýraznějším dílům Kongresového centra Praha. Je vytvořena z taveného skla, které bylo odléváno do formy a následně ručně broušeno a leštěno. Měnící se denní i umělé světlo na jejím povrchu vytváří barevné odlesky.
Právě v takových detailech spočívá překvapivá hodnota stavby na pankráckém předmostí Nuselského mostu. Kongresové centrum není jen velkým sálem pro konference a koncerty, ale také promyšleným souborem architektury a užitého umění.
Palác kultury jako galerie
Budova vznikala v letech 1976 až 1981 podle návrhu týmu Jaroslava Mayera, Vladimíra Ustohala, Antonína Vaňka a Josefa Karlíka z Vojenského projektového ústavu Praha. Slavnostně otevřená byla 2. dubna 1981 jako Palác kultury, dnešní název používá od roku 1995.
Architekti přitom neřešili pouze konstrukci a provoz. Na podobě interiérů se podílel širší kolektiv projektantů, výraznou úlohu měl například Jaroslav Trávníček. Velká foyer, sály, jednací salonky, spirálová schodiště, obklady, koberce i osvětlení měly tvořit jeden celek. Výsledkem je prostředí, v němž se potkává železobetonová a ocelová konstrukce s bronzově tónovaným sklem, textilem, kovem a sklářskými objekty.
Podle materiálů Kongresového centra se v budově nachází přibližně 200 uměleckých děl. Vznikala v době, kdy státní stavební projekty vyčleňovaly část rozpočtu na výtvarnou výzdobu. U tak rozsáhlé stavby proto mohly vzniknout práce navržené přímo pro konkrétní místa a jejich měřítko.
Světlo, sklo a salonky
Dalším výrazným dílem je kompozice Slunce od Vladimíra Procházky ve spirálovém schodišti. Zlatá kulovitá plastika v dolní části se doplňuje s půlkruhovým osvětlením ze skleněných trubic simax. Umělecký objekt zde současně plní praktickou funkci a pomáhá návštěvníkovi vnímat schodiště jako prostorovou scénu.
Výjimečně působí také dvojice reprezentačních salonků, které si uchovaly původní nábytek, stěnové obklady, textilní tapety, koberce i svítidla. Větší Předsednický salonek, někdy označovaný jako Jižní salonek 1, má žebrový podhled a skleněný lustr Františka Víznera. Stovky dutých skleněných koulí byly vyrobeny v Kamenickém Šenově a jejich tvar kopíruje masivní stůl, u něhož se v minulosti odehrávala důležitá jednání.
Menší salonek, původně nazývaný Prezidentský, osvětluje půlkruhový objekt Vladimíra Procházky složený ze stovek skleněných trubic. Dochoval se v něm také kulatý stůl a původní křesla. Tyto interiéry připomínají, že zdejší umění není vystaveno v neutrální galerii, ale je součástí konkrétního provozního a společenského prostředí.
Česká hudba utkaná v gobelínu
Mezi nejzajímavější textilní díla patří gobelín Praha Hudební od Cyrila Boudy. Na ploše zhruba dva a půl krát pět metrů se objevují Bedřich Smetana, Antonín Dvořák a Leoš Janáček. Nechybějí ani připomínky jejich děl: Prodané nevěsty, Rusalky a Lišky Bystroušky. Kompozici doplňují české památky a podobizny Václava Neumanna a Josefa Suka. Gobelín vznikl v Jindřichově Hradci.
Jižní Čechy od Josefa Müllera z roku 1980 zachycují rybníky, krajinu a plynutí času. Autor, který byl zároveň rybářem a milovníkem přírody, prosazoval pojetí autorské tapisérie. Ta neměla být pouhou textilní kopií předlohy, ale samostatným dílem s vlastním výrazem. Müller v Kongresovém centru navrhl také textilní tapetu a koberec v Jižním salonku; koberec byl vytvořen ve Valašském Meziříčí.
V roce 2024 zadalo Kongresové centrum Moravské gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí restaurátorské práce na vybraných tapisériích. Mezi devíti položkami byly právě Jižní Čechy a Praha Hudební, ale také díla Božena Němcová, Boj za mír, Květ, Lunarium, Dekorativní tapiserie nebo Živly. Rozměry uváděné v katalogu a restaurátorských dokumentech se u některých kusů mírně liší, což je u historických textilií pochopitelné.
Od politických shromáždění k dnešním prohlídkám
Stavba měla od počátku víceúčelový charakter. Kromě kongresů a politických shromáždění hostila koncerty, výstavy i společenské události. Po listopadu 1989 se zde v prosinci konala jednání o složení první polistopadové vlády Československa. Později se v budově uskutečnilo například výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky nebo summit NATO.
Velkorysost interiérů nejlépe vynikne při komentované prohlídce, protože běžný návštěvník nemá automaticky přístup do všech salonků a foyer. Termíny se objevují při zvláštních programech a architektonických exkurzích; alternativou je 360° panoramatická prohlídka. Kongresové centrum stojí u stanice metra Vyšehrad, takže je snadno dostupné veřejnou dopravou.
Podle provozovatele zůstává budova v provozu i během výstavby nové výstavní haly, jejíž dokončení je plánováno orientačně na roky 2028. Okolí i přístupové trasy se proto mohou měnit. Samotné Kongresové centrum však dál nabízí vzácnou možnost prohlédnout si architekturu 80. let jako živý celek, v němž se české sklo, textil, kov a světlo stále podílejí na atmosféře místa.