Roku 1414 se v kostele sv. Martina ve zdi stalo něco, co překročilo hranice jedné pražské čtvrti. Jakoubek ze Stříbra tu poprvé vysluhoval laikům svátost oltářní pod obojí způsobou – tedy chléb i víno. Kostel se tak stal jedním z významných míst české reformace. Jeho příběh je ale mnohem starší a prochází od románských počátků přes středověké hradby až po období, kdy chrám sloužil jako sklad a obytný dům.
Jméno, které připomíná městské hradby
Kostel vznikl v letech 1178 až 1187 v románském slohu pro osadu Újezd svatého Martina. Ta měla vlastní hřbitov i školu. Když se Staré Město rozšiřovalo a vznikaly jeho hradby, osada se ocitla na jejich obou stranách. Její menší část s kostelem připadla Starému Městu a od poloviny 13. století přiléhala jižní stěna chrámu přímo k novému opevnění. Odtud pochází přízvisko „ve zdi“.
Dnešní vzhled stavby určila především pozdně gotická přestavba. Její financování se spojuje s rodinou Holců z Květnice, která za podporu směla zřídit pavlač vedoucí do sousedního domu Platýz. Na východní straně kostela je vysoko zazděný vchod, jenž se s někdejší dřevěnou lávkou spojuje. I bez podrobného výkladu tak lze při prohlídce hledat stopy někdejšího propojení chrámu se sousedním domem.
Místo spojené s přijímáním podobojí
Událost z roku 1414 dává kostelu zvláštní místo v dějinách českého křesťanství. Přijímání pod obojí způsobou se později stalo výrazným husitským symbolem a připomíná ho také kalich. V interiéru kostela je zlatý kalich s Biblí, znak Českobratrské církve evangelické. Ta získala chrám po první světové válce do dlouhodobého pronájmu a kostel dodnes slouží jejím bohoslužbám.
Požár v roce 1678 poškodil stavbu natolik, že se opravovala věž a znovu se přelévaly zvony. Z této doby pochází také pozoruhodný dřevěný trámový strop s malovanými rostlinnými a zvířecími motivy. Mezi jeho detaily patří český dvouocasý lev i znaky donátorů Beneše z Vlkanova a Holce z Květnice. Strop tak není jen ozdobou; zachycuje také dobu, kdy se kostel po požáru znovu obnovoval.
Od kostela ke skladišti a zpět
V roce 1784 byl za josefinských reforem zrušen kostel i přilehlý hřbitov. Budova poté přišla o svou původní funkci a využívala se ke světským účelům. Sloužila mimo jiné jako skladiště, byty a obchody – proměna, která ostře kontrastuje s jejím dnešním duchovním a kulturním využitím.
Na přelomu 19. a 20. století koupilo stavbu město a její obnovu svěřilo architektovi Kamilu Hilbertovi. Na portálu je letopočet 1905 a iniciály HK, které na jeho práci odkazují. Po první světové válce se kostel vrátil k církevnímu využití. Dnes se v něm kromě bohoslužeb konají také koncerty, výstavy, svatby a další příležitostné akce.
Detaily, které stojí za hledání
Při návštěvě si lze všimnout také náhrobního kamene Johanky Maczerové z Letošic, která zemřela roku 1608. Z Martinské ulice je vidět pamětní deska členům rodiny Brokoffových i ohrazený zbytek původního hřbitova. Spodní část věže svým tvarem připomíná někdejší hradební věž, její původ ale není jistý – jde o možnost, nikoli prokázaný fakt.
Kostel na adrese Martinská 8 je snadno dostupným místem v centru Prahy, přesto se v něm dá na chvíli zpomalit a číst vrstvy minulosti. Návštěvní režim se může měnit podle bohoslužeb a dalších akcí, proto je vhodné si před cestou ověřit aktuální možnosti prohlídky.