V severočeském Hrobu stojí stavba, která spojuje výjimečnou architekturu s pozoruhodným technickým detailem. Evangelický kostel Vzkříšení z let 1900 až 1902 bývá podle městských a turistických materiálů označován za nejstarší secesní kostel na území Česka. Ve své věži navíc ukrývá původní hodinový stroj, který se i po více než sto letech natahuje ručně.
Secesní novinka na začátku 20. století
Základní kámen kostela byl položen 12. prosince 1900. Datum nebylo náhodné – připomínalo výročí zboření prvního protestantského kostela v Hrobu v roce 1617. Nový chrám byl dokončen poměrně rychle a veřejnosti se otevřel 1. dubna 1902.
Projekt připravili drážďanští architekti Rudolf Schilling a Julius Wilhelm Gräbner. Právě jejich ateliér Schilling & Gräbner je spojován s první sakrální realizací na českém území. Stavba tak představuje ranou ukázku německé secese v severních Čechách. Její podoba se někdy popisuje také jako secese ve staronorimberském stylu.
Na výzdobě se podíleli sochař G. Walther a autor vitráží J. Goller, samotné provedení stavby měl na starosti Rudolf Wettstein. Výsledkem je kostel, který se vymyká běžné představě o historických sakrálních stavbách. Místo strohé historizující architektury zde návštěvníka čeká dynamický dekorativní styl přelomu století.
Hodiny, ke kterým vede 130 schodů
Největší technickou zajímavost kostela představuje věžní hodinový stroj. Je původní a stejně starý jako kostel. Nejde přitom o zařízení, které by pouze zůstalo vystaveným svědkem minulosti. Podle dostupných informací se stále natahuje ručně.
Obsluha musí při natahování několikrát otočit klikou a vystoupat přibližně 130 schodů. Mechanismus je umístěn zhruba ve třicetimetrové výšce, takže péče o hodiny není jen otázkou několika minut strávených u ciferníku. Každé natažení připomíná, jak rozdílně fungovala technika v době, kdy vznikala elektrifikovaná města i nové průmyslové stroje.
Je dobré rozlišovat mezi samotným hodinovým strojem a ciferníky na věži. V březnu 2026 byly z kostela sejmuty plechové ciferníky kvůli renovaci. Hodinové mechanismy podle zveřejněných informací zůstaly na místě. Plánovaný návrat ciferníků byl uváděn přibližně v horizontu dvou měsíců, skutečný stav obnovy je proto vhodné před návštěvou ověřit.
Od chátrání k postupné obnově
Kostel se v poválečných desetiletích nevyhnul složitému osudu. Po druhé světové válce přešel k Církvi československé husitské a po období, kdy o něj nebylo snadné pečovat, začal postupně chátrat. Ztratil mimo jiné střešní krytinu a část původních vitráží.
Významným krokem byla oprava střechy a zabezpečení vstupu v roce 2008. Od roku 2012 probíhala také veřejná sbírka určená na další opravy. Obnova tak není jednorázovou rekonstrukcí, ale dlouhodobým úsilím, v němž se propojuje péče vlastníka, města i lidí, kterým na památce záleží.
Od roku 1958 je Evangelický kostel Vzkříšení chráněn jako kulturní památka České republiky. Dnes je podle podkladů města majetkem Církve československé husitské, zatímco Hrob jej má v pronájmu a stará se o okolí kostela.
Do kostela se vyplatí přijít při zvláštní příležitosti
Stavba se nachází v ulici Rybniční v Hrobu. Nejde o památku běžně otevřenou každý den a pravidelné bohoslužby se zde nekonají. Interiér je proto možné navštívit především při kulturních a duchovních akcích, například během Noci kostelů.
Před cestou je rozumné ověřit aktuální možnosti zpřístupnění u města Hrob nebo Církve československé husitské. I když se návštěvník nedostane přímo dovnitř, kostel stojí za pozornost už zvenčí. Jeho historie připomíná proměny Hrobu, architektura zachycuje nástup secese a věžní hodiny dávají celé památce neobvyklý, dodnes živý technický příběh.